Kdo používá struny, takové problémy neřeší. Kdo používá blány, už vůbec ne. Jedná se snad pouze o některé dechaře, kteří stejný tón nazývají různě. Když jsem před lety začal hrát na trubku, nijak mě to nezneklidňovalo, přestože mi taťka popsal celou absurdnost. Bral jsem to jako fakt. “Když chceš hrát na trubku, tak se tónu Bb říká C a zrovna tak všechny ostatní tóny transponujeme.” Hrajeme tedy v jiné tónině, než si myslíme. Když se s někým bavíme, tak se musíme ujistit, jakým “jazykem” na nás mluví - jestli C je C a nebo Bb a nebo je to dokonce něco jiného.
Bavil jsem se o tom s dalšími lidmi a jako nejlepší vysvětlení se nabízel snadnější přechod mezi nástroji. Pokud totiž hrajete na lesní roh (psaný v F), bez použití klapek zazní tón F nebo jiný tón v alikvótní řadě od F. Pokud hrajete na trubku, bez použití klapek zazní tón Bb. Klapky následně jenom snižují tuto alikvótní řadu tónů. Pokud tedy každému přepíšeme noty, aby si myslel, že hraje na prázdnou C - může hráč snadno přejít na jinak znějící nástroj bez změny hmatů. Především však často neví, co se vlastně děje. Při setkání s jiným hráčem dochází ke komplikacím. Navíc nástroj obvykle člověk nemění tak často. Když ano, tak je to obvykle takový muzikant, kterému nedělá problém uvažovat. Dříve existovala mnohem pestřejší škála ladění nástrojů. Používaly se Es, D, C trumpety, A klarinety, a kdoví co ještě. Dnes se již relativně ustálily trubky i trombony v Bb, horny v F, Tuby B, Es, F. To bych se nesnažil nijak měnit. Nástroj má takovou velikost (ladění), ve kterém dobře zní. Například C trumpety nenašli širší uplatnění, přestože se občas také používají. Argument snadné změny nástroje tedy časem slábne a významnější se stává problém jiného absolutního vnímání tónů.
Další výhoda přepisování not by mohla být, že aranžér snadněji uvidí přibližné rozsahy nástrojů. Snáz také odhalí technicky nešikovná místa, které může následně upravit. Jelikož jsou však skladatelé obvykle velice schopní, nepovažuji to za významnou výhodu. Dnes navíc píše drtivá většina muzikantů noty na počítači, kde programy na takovéto problémy automaticky upozorňují. Na druhou stranu je díky těmto programům snadné “přepisovat” noty podle nástroje. Hlavním důvodem, proč se však noty takto přepisují je tedy dle mého soudu zvyk.
Nepřepisují se však noty pro všechny nástroje. Například Bb a F tuba hrají z C. Tedy když si myslí, že hrají nějaký tón, tak ho skutečně hrají. Zrovna tak se nepřepisují noty pro trombóny. Právě na trombón jsem před rokem a půl začal hrát. Naučil jsem se tedy hrát na Bb nástroj v C. Tím jsem zjistil, že ta změna není nijak složitá, přestože to vypadá, že by se člověk leccos musel učit od začátku. Technika se nijak nemění. Bez transponování teď můžu hrát s kytaristy, klavíristy, houslisty a s jinými hudebními existencemi.
Článek vyšel původně na http://hynjin.blogspot.cz/
