Mýtus pravidelného cvičení

Možná jste se také někdy setkali s obdobou tohoto výroku: “lepší cvičit každý den deset minut, nežli jednou za týden hodinu” Sám jsem tuto poučku několikrát automaticky použil, když měl někdo zájem o moji radu. Ta systematičnost zní tak rozumně. Jenomže nyní zjišťuji, že lidi, kteří mají můj obdiv, nejsou roboti. Nemají přesný rozvrh, co budou kdy dělat. Reagují na konkrétní motivy. Mě například často inspiruje návštěva kvalitního koncertu nebo naopak vyhlídka vlastního vystoupení.

Nevím, čemu se věnujete vy. Mě například baví hrát na trombón. Chci se to naučit co nejlépe. Když jsem se donutil cvičit každý den, tak to v podstatě nikam nevedlo.. Abych se tomu mohl věnovat každý den, tak jsem si mohl dovolit třebas dvacet minut. Za tu dobu jsem se polovinu času rozehrával a potom už skoro nic nestihl. Takto jsem si jenom udržoval v podstatě stejnou úroveň - vývoj byl minimální. Přitom někdy mě to popadne a cvičím dlouhé hodiny. Netvrdím, že je špatné cvičit pravidelně. Myslím si, že je to jednoduše individuální věc. Pro každého je nejlepší, když co nejvíce pozná sebe i své tělo.. jaké metody mu fungují.

Myslím, že bychom tedy měli primárně hledat vnitřní důvod nebo motivaci pro to, co děláme. Pokud to děláme bez duše, tak za chvíli tu motivaci ztrácíme. Tím můžeme také snadno zjistit, že to co se snažíme dělat, vlastně vůbec dělat nechceme. Potom je myslím nejlepší takové činnosti zanechat.

V duchu pravidelného cvičení jsem měl také tendence stavět si týdenní nebo jiné plány. Obvykle jsem automaticky předpokládal, že podmínky se nebudou v dalších dnech nijak zásadně měnit. Jenomže z počátku jsem měl tu chuť, vidinu nebo jakoukoliv jinou vnitřní motivaci mnohem větší než později. Přestože jsem se snažil nepřepálit cíle a očekávání, tak jsem to zpravidla udělal. To vedlo celkem nutně ke zklamání ze sebe sama. V podstatě jakákoliv pravidelné tempo jsem nebyl schopný udržel. Když jsem si to začal vyčítat, situace se tím nikterak nezlepšila.

Teď cvičím, když cvičit chci a nezlobím se na sebe. Například během tohoto psaní se na mě nabaluje chuť vytáhnout ten plech z futrálu a potrápit sousedy... a jo, jdu na to :-)

Článek vyšel původně na osobním blogu http://hynjin.blogspot.cz/