Co s úvěrovou expanzí?

Většina lidí, kteří se nějakým způsobem pohybují na finančních trzích, ví o neudržitelnosti úvěrové expanze. [1] A proto přichází otázka, jak se v takové situaci zachovat? Ať už z pohledu jednotlivce nebo instituce, která může do situace přímo zasahovat.

Prvním způsobem je nedělat nic, respektive pokračovat v expanzi. Po desetiletí taková taktika odkládání problému fungovala. Čím déle se však problém odkládá, tím bolestnější řešení musí zákonitě přijít. V úvěrové expanzi pokračují například Spojené státy. Úrokové sazby sice byly již sníženy téměř na nulu, ale to minimálně teoreticky nemusí být jejich dno. Dále je možné provádět ve větším objemu nebo častěji kvantitativní uvolňování (QE). To je akce, při které si stát de facto půjčuje sám od sebe, čímž vznikají další peníze, které mohou být nejenom skrz transfery uvolněny do ekonomiky a částečně také k dlužníkům na splácení jinak agregátně nesplatitelného dluhu. [2] Takto se stát zadlužuje, což ve výsledku zaplatí daňový poplatník. Nesplatitelnost dluhu tím však nemizí, ani se nezmenšuje. S kvantitativním uvolňováním mají zkušenost nejenom Spojené státy, ale také Japonsko, kde již téměř dvacet let zaznamenávají hodnoty HDP okolo nuly. [3] Právě Japonská vláda je zadlužena ve výši cca 220% svého HDP. Nás jako lidi žijící v Evropě čeká v nejbližší době stejné rozcestí na cestě, na kterou by se dle mého soudu slušný člověk nikdy dobrovolně nevypravil. Kdo by se však bál zodpovědnosti, tak nemusí mít strach, protože za nás bude jistě dobře rozhodnuto chytrými nad námi.

________________

[1] Peníze vznikají sice z ničeho, ale ne pro každého. Pokud chcete také vytvářet peníze, sežeňte 500 milionů korun a ČNB Vám bez větších komplikací poskytne licenci.

[2] V každý daný okamžik existuje více dluhu nežli peněz kvůli kombinaci současné podstaty peněz a existence úroku.

[3] Je-li to problém nechť posoudí každý sám. Parametr HDP je zde uváděn pouze, protože ho lidé obecně znají, přestože že ho osobně považuji za v podstatě nic neříkající údaj.

Článek vyšel původně na osobním blogu: hynjin.blogspot.com