Sobota u Šrámků....

Nenavštívit rodný  dům   Fráni Šrámka na náměstí v Sobotce   nevadí, genius loci jeho veršů   bude s vámi cestou ze Sobotky po dlouhých lukách  směrem na hrad Kost.  

Šrámkova Sobotka

věnováno Radkovi

Víno pít  a přitom na něj myslet

Na Fráňu Šrámka

Smáli  jsme se  v mládí, vzpomínáš?

Když nám bylo 15

Tomu  jménu  „Fráňa …“

Ale teď před jeho hrobem chci víc…

A večer  hledám ty  dávno zapomenuté verše

A v němém úžasu, že znám  Splav  zpaměti

Asi bych tě také : „chtěla potkati v lukách…“

Vítr stříbrný už ale  neslyším, …

Možná jen někdy,  tiše a  zdáli, 

Zavane,  zazpívá a pak se schová mezi ta léta

Co jsou za námi…

Měsíc nad řekou, ten mi však zůstává

Máme se spolu od mého jakživa

Je se mnou dál a jednou  mi napoví,

 Kdy odejít,  když už nic nezbývá…