Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě uchvátila a potěšilo mě, že bude převedena na filmové plátno, lépe řečeno na seriálovou obrazovku, nicméně těšení bylo provázeno obavami, jak to dopadne…
Bohužel, obavy se potvrdily. Netflix „nezklamal“ a tak jeho modus operandi umocněný český dabingem způsobil, že se krásná kniha obsahující výjimečný, neotřelý příběh z 2. světové války proměnila v minisérii, která „zaujala“ tak, že mě namísto rozjímání nad příběhem, donutila napsat tento blog.
Jak je možné, že Anthony Doerr, který v roce 2015 získal za svou knihu Pullitzerovu cenu, připustil, aby jeho dílo obdivované čtenáři a velmi dobře přijaté kritiky, dostal do svých spárů Netflix? To se velmi pravděpodobně nedozvím, takže zkusím hádat.
1. Spisovatel produkci Netflixu nezná a tak netuší, jaké riziko podstoupil, když jim práva na knihu svěřil.
2. Spisovatel produkci Netflixu zná, ale zná také výjimky potvrzující pravidlo - Koruna, Narcos, Strangers Things, a tak věřil a možná mu bylo slíbeno, že se i jeho příběhu dostane kvalitního zpracování.
3. Není rozhodující, zda spisovatel Netflix zná nebo ne, za právo zfilmovat svou knihu dostal nabídku, která se neodmítá….
Příběh německého vojáka a slepé francouzské dívky mohu tedy doporučit pouze v knižní podobě. Jen tak se budete moci ponořit do děje, bát se o hrdiny a uvědomovat si (pokolikáté už?) jak strašná je totalita a válka, a jak důležitá a cenná je svoboda. A že nejvíc září ta světla, která nevidíme, samozřejmě.
Minisérie nám naopak přinese řadu neuvěřitelně trapných scén, z nichž vyhrává situace, kdy je hlavní hrdina Werner konfrontován francouzským odbojem. Při vystoupení členky tohoto odboje musí každého milovníka britského komediálního seriálu Haló, Haló z roku 1982 okamžitě napadnout srovnání s Michelle od partyzánů, včetně jejího „ Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat… Tak to jsme se alespoň zasmáli, jinak to bylo dost peklo, zejména postava gestapáka, který pronásleduje hlavní hrdinku a častuje ji přitom neskutečnými bláboly.
Možná někdo namítne, že není neobvyklé, když se filmové zpracování nevyrovná literární předloze. „Knížka byla lepší“ říká se … Faktem je, že se většinou do filmu nepodaří dostat všechny aspekty děje, i proto je seriál vhodnější. Toto však není ten případ. V čtyřdílné minisérii mně žádný děj z knihy nechyběl, chyběla však mi originalita a půvab knihy, krásný jazyk, prostě duch knihy, který ji učinil tak úspěšnou. Čím to bylo nahrazeno, jsem už napsala.
Na závěr mě napadá apel Milana Kundery obsažený ve stejnojmenné eseji a adresovaný těm, kteří pracují s cizím literárním dílem „ Nechovejte se tu jako doma, příteli ! “
