Zázraky do tří dnů, pomoc armády domu seniorů do čtyř

V posledních měsících se vojáci stali doslova záchranou pro provoz zařízení pro seniory ochromených „výpadky“ personálu nakaženého covidem.

Vídáme záběry, jak vojáci na svou misi přijíždějí a tam je vítají málem s kyticemi jako osvoboditele. Ale oni de facto jimi jsou, systém by se bez nich rychle hroutil. Proto jim za to patří poděkování.

Ve čtvrtek jsme se mohli dočíst v novinách, že letos už podruhé se budou starat o klienty Domova Slunečnice v Ostravě a Domova pro seniory sv. Hedviky v Kravařích.

Armáda tak vyhověla moravskoslezskému hejtmanovi Vondrákovi. O kritické situaci v obou zařízeních média široce v minulých dnech psala, takže nepřekvapilo, že televize si pozvala do živého spojení v Televizních novinách ředitele Slunečnice Radka Barana. Otázka se sama nabízela: Jak vám vojáci pomáhají? (Bylo to v sobotu.)

A ředitel odpovídal, poněkud zvláštním tónem s maličkým náznakem ironie.

„Požádali jsme armádu v pátek, kdy jsme museli vyřídit papírové záležitosti, požádat Krizový štáb města, ten potom kraj, který zařídil další podrobnosti. V pátek se mi ozval vojenský útvar, a ten potřebuje další souhlas, což se projedná v pondělí a v úterý nastoupí 11 vojáků.“

Čtyři dny přesunu, není to moc?  Ptáte se možná a ptal se jistě i nejeden divák.

Ale vždyť mezi tím byl víkend, a ten přece světí i armáda, pokud není válka. A je snad? Navíc o Jednotku rychlého  nasazení, která musí být schopna během jediného dne zasáhnout kdekoli na světě, samozřejmě nešlo.  Ale dost ironie.

Těch 11 vojáků za to nemůže, ti by jistě vyrazili hned v pátek. Jenomže by museli dostat patřičný rozkaz. Jinak by je čekal, jak se dřív říkalo, vojenský prokurátor. Co čeká nadřízené? Nic.Úřednímu  postupu jistě dostáli.