Všechno zlé je pro něco dobré , nenadávejme

I v těchto těžkých chvílích restrikcí radostí našeho života, jimž bychom se, překvapivě i podle profesora - ne epidemiologa - Fialy z kliniky ODS měli se sebezapřením podrobit, platí staré přísloví o špetce dobrého v hrsti zla.

Nesmíme sice do divadla ani do kina, ale pozitivní na tom je, že jednak ušetříme slušnou sumu, a jednak o dramatický zážitek přijít nemusíme, pokud si vybereme něco z přehršle televizních kanálů – když stejně platíme koncesionářský poplatek.

Zapovězenou posilovnu lze přece hravě nahradit třeba hodinovým žehlením nebo přesouváním nábytku. Ani výměna vodovodní baterie nemusí být lehkou záležitostí a kromě posílení červitých svalů prstů ruky může procvičit i hlasivky, pokud si budete patřičně ulevovat.

Ona ta opatření  se  přežít  dají,  a  sebe zapřít se na těch čtrnáct (21, 28…) dní můžeme. Chce to však  v  tomto tunelu drasticky sešněrované  svobody, kdy  bude dětem ob týden odepírána i  školní docházka,  vidět  také ta pozitiva. Byť světlo na konci  je  v nedohlednu. A  s ním nejenom  poezie Vánoc v životem kypících nákupních centrech  či relaxace v barech horských středisek.  Zatněme zuby. Dokážeme to!  

-LIDUŠ,  PO VEČEŘI SKOČÍM NA JEDNO, FAKT, NA JEDNO.

-VÍC JICH TAKY NESTIHNEŠ, KDYŽ V OSM HODIN MUSÍ ZAVŘÍT.  ZLATEJ PRYMULA.

A NE ABY SIS VZAL NA CESTU LAHVÁČE!