I v těchto těžkých chvílích restrikcí radostí našeho života, jimž bychom se, překvapivě i podle profesora - ne epidemiologa - Fialy z kliniky ODS měli se sebezapřením podrobit, platí staré přísloví o špetce dobrého v hrsti zla.
Nesmíme sice do divadla ani do kina, ale pozitivní na tom je, že jednak ušetříme slušnou sumu, a jednak o dramatický zážitek přijít nemusíme, pokud si vybereme něco z přehršle televizních kanálů – když stejně platíme koncesionářský poplatek.
Zapovězenou posilovnu lze přece hravě nahradit třeba hodinovým žehlením nebo přesouváním nábytku. Ani výměna vodovodní baterie nemusí být lehkou záležitostí a kromě posílení červitých svalů prstů ruky může procvičit i hlasivky, pokud si budete patřičně ulevovat.
Ona ta opatření se přežít dají, a sebe zapřít se na těch čtrnáct (21, 28…) dní můžeme. Chce to však v tomto tunelu drasticky sešněrované svobody, kdy bude dětem ob týden odepírána i školní docházka, vidět také ta pozitiva. Byť světlo na konci je v nedohlednu. A s ním nejenom poezie Vánoc v životem kypících nákupních centrech či relaxace v barech horských středisek. Zatněme zuby. Dokážeme to!
-LIDUŠ, PO VEČEŘI SKOČÍM NA JEDNO, FAKT, NA JEDNO.
-VÍC JICH TAKY NESTIHNEŠ, KDYŽ V OSM HODIN MUSÍ ZAVŘÍT. ZLATEJ PRYMULA.
A NE ABY SIS VZAL NA CESTU LAHVÁČE!
