Sv. Mikuláš zase za rok, nesvatí Ferjenčík a Minář zůstanou

Tradici narvaných nákupních center, kontrolu lyží před vymodlenou sezónou, popíjení svařáku na náměstích, aktuálně ale i dočasnou transformaci kdekoho v Mikuláše, anděly a čerty, nám  - covid necovid -  ani PES vzít nesmí.

Jenomže letos si ve stylovém  převleku vyjít na ulici, bylo přece jenom trochu jiné, než obvykle.

-Liduš, co na nás ty děti volaly?

-Co by? Stejně jako loni. Přece, že ty Bédo, jsi ztratil kabát, tedy plášť, a já sukni. A co by měly volat, podle tebe?

- No, já jsem měl takový pocit, že to nebylo: Mikuláš ztratil plášť, ale Mikuláš ztratil… tvář. 

-Myslíš?

-Myslím.

-Já myslím, že ne – a i kdyby to tak bylo, měly by pravdu, protože pod rouškou jsme ztratili tvář všichni. Čerti, Mikulášové i andělé.

-Tak to jsi mě uklidnila, už jsem se bál, že na nás křičely zmanipulované děti fanatických chvilkařů, kteří Mikuláši Minářovi nemůžou zapomenout, že je opustil a zakládá vlastní partaj, a v jejich očích tím vlastně ztratil tvář. A  když jsem dneska taky Mikuláš, mohly  si mě s Minářem splést a schytal jsem  to za něj. Tedy, ne že bych místo něj tvář nastavit nechtěl, když je...

-Ty z té politiky jednou zcvokneš, Bédo. Zamlada jsi měl nad postelí heslo: Lidé bděte, teď tam máš zase: Lidé PRO. Tehdy jsi nedal dopustit na Fučíka, dneska na Mináře.  A v každém hned paranoidně vidíš jeho nepřítele.