Tradici narvaných nákupních center, kontrolu lyží před vymodlenou sezónou, popíjení svařáku na náměstích, aktuálně ale i dočasnou transformaci kdekoho v Mikuláše, anděly a čerty, nám - covid necovid - ani PES vzít nesmí.
Jenomže letos si ve stylovém převleku vyjít na ulici, bylo přece jenom trochu jiné, než obvykle.
-Liduš, co na nás ty děti volaly?
-Co by? Stejně jako loni. Přece, že ty Bédo, jsi ztratil kabát, tedy plášť, a já sukni. A co by měly volat, podle tebe?
- No, já jsem měl takový pocit, že to nebylo: Mikuláš ztratil plášť, ale Mikuláš ztratil… tvář.
-Myslíš?
-Myslím.
-Já myslím, že ne – a i kdyby to tak bylo, měly by pravdu, protože pod rouškou jsme ztratili tvář všichni. Čerti, Mikulášové i andělé.
-Tak to jsi mě uklidnila, už jsem se bál, že na nás křičely zmanipulované děti fanatických chvilkařů, kteří Mikuláši Minářovi nemůžou zapomenout, že je opustil a zakládá vlastní partaj, a v jejich očích tím vlastně ztratil tvář. A když jsem dneska taky Mikuláš, mohly si mě s Minářem splést a schytal jsem to za něj. Tedy, ne že bych místo něj tvář nastavit nechtěl, když je...
-Ty z té politiky jednou zcvokneš, Bédo. Zamlada jsi měl nad postelí heslo: Lidé bděte, teď tam máš zase: Lidé PRO. Tehdy jsi nedal dopustit na Fučíka, dneska na Mináře. A v každém hned paranoidně vidíš jeho nepřítele.
