Značnou pozornost vzbudilo aktuální básnické dílko, které navzdory koronavirové krizi stvořil ještě zdaleka umělecky nevyhořelý Ing. Kalousek. Vzděláním nabyté chemické vzorečky ani drsná politika jeho básnické střevo neukrátily.
Nečekal, až výtvor bude moct vydat knižně, byť nákladem vlastním jako samizdat - své srdeční verše umístil jako neplacený bonus na síť, aby se jimi mohl pokochat každý.
A trefil přesně do rudého, respektive do dvou rudě osvetrovaných politiků, kteří panu inženýrovi leží v žaludku ještě od dob, než zběhl od lidovců a stal se pak faktickou jedničkou u topky, kde byl nakonec pro své prazvláštní chování, jemně řečeno, upozaděn.
V jistě nejenom emotivním rozpoložení stvořil MIroslav Kalousek rýmy, jejichž přečtení si zaslouží důstojný úvod- zde
„Dva svetry rudé,
dvě vyžraná břicha.
Co s námi bude?
Mlč a buď zticha,
chceš-li svůj příděl podruhů.
Mlč a raduj se, soudruhu
Veršíky vzbudily nesmírný ohlas. Autor se dočkal pomyslného potlesku, ale i nesouhlasného bučení. Důležité však je, že inspiroval mnohé dosud skryté talenty, aby si sami zkusili zaveršovat na konto rudých břicháčů.
Ani mne Kalouskův výtvor nenechal chladným, a tak jsem se pokusil rovněž o rýmovací reflexi, avšak autora samotného.
Dvě flašky prázdné
z prstů nenávist
na klávesnici kape
Už je tu zase
z kdys bystrého
rétora zřízené, ehm..
Sus - a není to Rus
Je to drsné? Na hrubý pytel papírová rouška nestačí.
