Nad posledními verši Miroslava Kalouska - pronikavé perlení

Značnou pozornost vzbudilo aktuální básnické dílko, které navzdory koronavirové krizi stvořil ještě zdaleka umělecky nevyhořelý Ing. Kalousek. Vzděláním  nabyté chemické vzorečky ani drsná politika  jeho básnické střevo neukrátily.

Nečekal, až výtvor bude moct vydat knižně, byť nákladem vlastním jako samizdat - své srdeční verše umístil  jako neplacený bonus na síť, aby se jimi mohl pokochat každý.

A trefil přesně do rudého, respektive do dvou rudě osvetrovaných politiků, kteří panu inženýrovi leží v žaludku ještě  od dob, než zběhl od lidovců a stal se pak faktickou jedničkou u topky, kde byl nakonec pro své prazvláštní chování, jemně řečeno, upozaděn. 

V jistě nejenom emotivním rozpoložení stvořil MIroslav Kalousek rýmy, jejichž přečtení si zaslouží důstojný úvod- zde 

„Dva svetry rudé,

dvě vyžraná břicha.

Co s námi bude?

Mlč a buď zticha,

chceš-li svůj příděl podruhů.

Mlč a raduj se, soudruhu

Veršíky vzbudily nesmírný ohlas. Autor se dočkal  pomyslného potlesku, ale i nesouhlasného bučení. Důležité však je, že inspiroval mnohé dosud skryté talenty, aby si sami zkusili zaveršovat  na konto rudých břicháčů.

Ani mne Kalouskův výtvor nenechal chladným, a tak jsem se pokusil rovněž o rýmovací reflexi, avšak autora samotného.

Dvě flašky prázdné

z prstů nenávist 

na klávesnici kape

Už je tu zase

z kdys bystrého

rétora zřízené, ehm..

Sus - a není to Rus

Je to drsné?  Na hrubý pytel papírová rouška nestačí.