Ani dětem není jedno, kdo se stane prezidentem

Často podléháme klamné iluzi, že naše dítka politika vůbec nezajímá, že si s chutí užívají denně svých pět hodin u televize a počítačů s různými - pro nás - ptákovinami, a víc už nic.

Ale není to pravda. Ačkoli před námi se tváří, že veřejný život je jim ještě fuk, moc dobře se dokážou orientovat, a když je neslyšíme, jsou k našim politickým postojům ventilovaným doma  i velmi kritické. Projevuje se u nich už vlastní názor, formovaný bez zatížení a  bez „provozní slepoty“, kterým se starší a opotřebovaní nevyhnou.  Například při k favorizování kandidátů na prezidenta mají adolescenti jasná kritéria.  

-  Já se teda o politiku nezajímám,  ale vidím, jak ta stará generace osmdesátých let je málo progresivní, a nenáročná. Tak například včera táta říkal, že by nejradši za prezidenta volil Horáčka.

- Toho, a proč?

-No taky jsem se divil, ale říkal, že proto, že Horáček chce odpustit penály. No, to je toho, penály! Kdyby tak zrušil všechno, s čím se dřeme v tašce, to by byla jiná. Ale vysvětluj to doma, když se s ničím netahaj.

Ovšem ani ten Drahoš lepší nebude. Ten by nám toho jako profesor naložil ještě víc.

-Nejlepší bude asi znovu pan Zeman. Třeba by po zvolení vyhlásil z radosti školní, tu… amné –siji.

-Amnestyji, hloupá