Často podléháme klamné iluzi, že naše dítka politika vůbec nezajímá, že si s chutí užívají denně svých pět hodin u televize a počítačů s různými - pro nás - ptákovinami, a víc už nic.
Ale není to pravda. Ačkoli před námi se tváří, že veřejný život je jim ještě fuk, moc dobře se dokážou orientovat, a když je neslyšíme, jsou k našim politickým postojům ventilovaným doma i velmi kritické. Projevuje se u nich už vlastní názor, formovaný bez zatížení a bez „provozní slepoty“, kterým se starší a opotřebovaní nevyhnou. Například při k favorizování kandidátů na prezidenta mají adolescenti jasná kritéria.
- Já se teda o politiku nezajímám, ale vidím, jak ta stará generace osmdesátých let je málo progresivní, a nenáročná. Tak například včera táta říkal, že by nejradši za prezidenta volil Horáčka.
- Toho, a proč?
-No taky jsem se divil, ale říkal, že proto, že Horáček chce odpustit penály. No, to je toho, penály! Kdyby tak zrušil všechno, s čím se dřeme v tašce, to by byla jiná. Ale vysvětluj to doma, když se s ničím netahaj.
Ovšem ani ten Drahoš lepší nebude. Ten by nám toho jako profesor naložil ještě víc.
-Nejlepší bude asi znovu pan Zeman. Třeba by po zvolení vyhlásil z radosti školní, tu… amné –siji.
-Amnestyji, hloupá
