Po zhlédnutí jednoho šotu na Primě jsem se neubránil prohlášení, že mezi naší drůbeží je více osobností než mezi finalistkami Miss ČR. Následně jsem byl opětovně upozorněn, abych své postřehy sepsal, vyvěsil na internet a nekecal do televize. To jsem však již mlčel a užíval si zaříznuté plavky výše zmíněných finalistek cákajících na sebe tvrdou minerální vodu. Později jsem však nelenil a rozhodl se Vám poreferovat o jedné vskutku výjimečné osobnosti, kterou jsem měl to potěšení poznat.
Alena Benešová
Že jde o unikát, bylo jasné, už když byl malým krůtětem. Již tehdy jsem jej pojmenoval Alexej, jelikož měl v sobě něco z pýchy a rozšafnosti vlastní staré ruské šlechtě. Jak vyrůstal, musel být vzhledem ke svému chování přejmenován na Ivana Hrozného. Druhý menší krocan raději dlouho předstíral, že je krůta, než aby čelil jeho pubertální agresi. Šlo mu to mimochodem tak dobře, že krom Ivana a nás přelstil málem i sebe.
V části zahrady máme značně chatrný plot, a tak se tam často na dobrosrdečnosti krůt chodívaly přiživovat cizí slepice, ptáčci a všeliká podobná havěť. Ivan, který touto vlastností evidentně příliš neoplýval, z ní vyjma svého hejna vyhnal vše včetně psů do velikosti rotvajlera. Pokořil dokonce sousedovic malého Jiříčka pověstného v širokém okolí hlasitým vřískáním.
Pamatuji si to jako dnes, když oba stáli na své straně plotu, rudí jako komunistická standarta, a ryčeli, až se třásly tabulky v oknech. Nakonec Jiříček ochraptěl a utíkal se slzami v očích mlátit do své babičky pažbou plastikového samopalu zatímco Ivan Hrozný tančil svůj vítězný tanec. Lidé a drobná zvěř do velikosti prasete mohli opustit úkryt. Tehdy v naší obci mezi kopci řádila kuna, která se však od onoho incidentu již nikdy více neobjevila. Veřejné mínění se neshodlo na tom, zda to plaché zvíře prostě trefil šlak nebo emigrovalo do Afghánistánu či jiné země, kde by mělo více klidu.
Jak Ivan Hrozný rostl, začínala jej chytat krocaní puberta, což se projevovalo dvěma způsoby. První byl ten, že krom krmičů se k jeho hejnu nemohl nikdo bezpečně přiblížit jinak než v bílé bundě a červené čepici předstíraje, že je krůta. Druhý odhalil, že Ivan je schopen náruživě milovat i něco jiného než důslednou aplikaci teroru na své okolí.
Nastal čas pasení, kdy obvykle pouštíváme krůty za humna, aby sežraly všechno, co není prudce jedovaté či nestačí před nimi dost rychle utéct, aby se louka nemusela tak často séci. Navíc ji u toho ještě pohnojí, takže co víc si přát? S Ivanem Hrozným se však vyskytl menší problém. Jednak měl u psů mnohem větší autoritu než oni u něj, takže se mu spíše snažili držet z dohledu místo toho, aby korigovali pohyb hejna. Druhak Ivan evidentně nechtěl omezit svou svrchovanost pouze na krůtí hejno, ale se samozřejmostí Nicolase Sarkozyho hodlal dirigovat všechno. Včetně mé matky, penzionované učitelky češtiny. A tady padla kosa na kámen.
Ivan Hrozný se vší vážností, kterou přikládal své osobě, napochodoval skrz plot do zahrádky. To byla první velká chyba. Druhou učinil, když to krajně neprozřetelně vzal přes záhon. Matka bytostně nesnáší, když jí někdo šlape po záhonech. Pro lepší pochopení toho, co následovalo, učiním krátkou odbočku o matčině úspěšné učitelské kariéře. Děti ji měly nejen velmi rády, ale používala u nich rovněž naprosto nevšední autority. Včetně jednoho navýsost problémového výrostka, který svého času ve škole okradl snad všechny včetně školníka – až na mou matku. Když se to na něj provalilo a ptali se jej, proč něco nesebral i jí, jen vykulil oči a vykoktal ze sebe, že něco takového by si v životě nedovolil.
Proto se má matka Ivanovým neruvalým vpádem nenechala nijak vyvést z míry, vytrhla jednu opěrnou tyč pro fazole jako kopí, popadla poklici od starého hrnce jako štít a jala se Ivana Hrozného učit pokoře ve stylu drsné školy Ramynoda Chandlera. Nutno jí přiznat, že, ačkoli v historickém šermu nevzdělána, s naprostou přirozeností ovládla výpad bodnutím, úder ratištěm, dva druhy krytu a úder štítem. Bitva u Thermopyl hadr.
Ivan Hrozný zcela zaskočen prudkým protiútokem oddílu hoplítů o počtu jedné odhodlané důchodkyně se dal rychle na ústup. Tohle ještě nezažil. Byl ohromen a záhy k matce zahořel takovou láskou, jaké je rozvášněný krocan schopen. To znamená, že Mexičanům by vystačila zhruba na třista telenovel a ještě by zbylo na původní český seriál (kupříkladu pro Novu či Guma-love). Od té doby nevynechal jedinou příležitost být matce nablízku.
Přihnal se k ní hned druhý den a začal se vehementně dožadovat její pozornosti. Matka nelenila a, řečeno sportovní terminologií, předvedla ukázkové bodlo přímo do Ivanovy dmoucí se hrudi. Ještě než mu stačil uniknout ze zobanu vyražený vzduch (natož aby Ivan stihl popadnout dech), plynule navázala otočkou, za níž by se nemusel stydět ani Chuck Norris, a flákla ho plecháčkem na vodu do hlavy. Ivan se odpotácel stranou a bylo na něm vidět, jak hluboce jej to zasáhlo. Koneckonců tohle by neustál asi ani Rocky Balboa. Pochopil, že pokud nechce skončit v bezvědomí, nemůže zkoušet získat si matku násilím.
Přesto však patrně nikdy neměla oddanějšího ctitele. Všude za ní chodil, tokal jí zpěvy lásky, tančil pro ni svůj krocaní dupák a naprosto se rozplýval, když jej chválila slovy „Ty jsi ale krásný, Hroznýšku“ nebo „Ty to tak pěkně umíš.“ Ukázková metoda cukru a biče jako od Bismarcka. Od té doby jsme neměli hodnějšího a poslušnějšího krocana.
