Bátora konečně odešel, je co slavit?

Ladislav Bátora, úředník střídající na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) jednu funkci za druhou a proslavený bohužel nejen svým raketovým služebním postupem za krajně nejasných okolností, nedávno rezignoval a v poněkud přepjatém projevu přál všem svým odpůrcům hlučnou zábavu. Mají ale co slavit?

Jeho příznivci jednoznačně ano, akce Bátora totiž pravděpodobně zdárně dospěla do své druhé fáze. Vezmeme-li v úvahu, že s pomocí komunistů dvakrát za sebou zvolený pera kradoucí prezident Klaus je inteligentní politický matador promýšlející své kroky dopředu, tak dává jím prosazovaná (jak potvrdil ministr Dobeš) instalace mimořádně kontroverzního zkrachovalého politika Bátory na ministerstvo školství svůj smysl a nutno uznat, že jde o velmi dobře promyšlenou politickou intriku.
Pro lepší pochopení toho, proč muselo jít právě o ministerstvo školství, bude dobré si připomenout, kdo vlastně je Ladislav Bátora. V prvé řadě předseda ultrakonzervativní akce D.O.S.T., která sdružuje pod praporem vlastenectví, národních zájmů a obhajoby (pečlivě vyselektovaných) tradic také přední české pravicové extrémisty, kteří si jinak libují v rasistických demonstracích, shromážděních, pochodech etc. Její vedoucí představitele to, zdá se, vůbec netrápí. Účastníky svých akcí prý nelustrují a pod petici se také může podepsat každý. Sám Bátora se o angažovanosti těchto osob v jím vedené organizaci pak odmítá vůbec bavit. Asi má proč.
Z videa pořízeného v sobotu 17.12.2005 jasně vyplývá, že Ladislav Bátora byl vpuštěn na setkání Vlastenecké fronty, kde proběhla přednáška známého neonacisty Bc. Petra Kalinovského, což je bývalý mluvčí neonacistického Národního odporu a ohlašovatel rozpuštěného protižidovského pochodu Maiselovou ulicí v lednu 2003. Dle politologa z Karlovy Univerzity Jana Charváta je samotná Vlastenecká fronta "zcela jednoznačně fašizující organizace klasického neofašistického typu" a "patří mezi skupiny, okolo kterých se pohybují lidé jak z té fašizující české scény, tak i někteří neonacisté".
Nešlo však o veřejnou přednášku, byla pouze pro úzký okruh členů z Vlastenecké fronty, Národního korporativismu, Národního odporu a Národního sjednocení, Republikánů Miroslava a Ladislava Bátoru, který tam mohl zůstat jako člověk dobře známý organizátorům. Narozdíl od novináře, jehož hned vykázali ven. Tak trochu to připomíná neonacistické koncerty, které se maskovaly za soukromé oslavy narozenin.
Ladislav Bátora se zná dlouhou dobu s Janem Skácelem. Přesně za pět měsíců po výše zmíněné přednášce se tak oba ocitli společně na kandidátce Národní strany, která posléze neblaze proslula rasistickými kampaněmi proti Romům a také dokumentem přiléhavě nazvaným "Konečné řešení otázky cikánské", jenž nezapře svou inspiraci nacistickou ideologií a rétorikou. Za tři měsíce (tedy v březnu 2006) si pak lidé kolem Národního odporu udělali setkání u hrobu Anežky Hrůzové.

Čistě náhodou (?) se tedy na této přísně uzavřené akci setkali lidé, kteří byli a stále jsou ideově i publikačně nejtvrdší antisemité a ještě k tomu organizátoři antisemitských veřejných akcí v České republice. Nešlo však o setkání jediné. Samotný Bátora potvrdil, že se podobných přednášek této organizace účastnil, na některých rovněž vystupoval a necítí "absolutně potřebu to vysvětlovat". Rovněž veřejně chválil antisemitský pamflet "Zkáza Slovanů". To všechno o jeho názorech i postojích vypovídá dost jasně a jednotlivé zdánlivě neškodné střípky, které mají snahu Bátorovi obhájci dost neuměle bagatelizovat, dávají dohromady velice zřetelnou mozaiku.

To ale není vše. Ladislav Bátora je člověk s pozoruhodnou pamětí. Vystudoval čtyři vysoké školy včetně oborů zabývajících se politikou a přesto nebyl schopen odpovědět na zcela jednoduché otázky a nepamatuje si či nechápe naprosto klíčové věci. Pokud již se náhodou pokouší něco vysvětlit, používá k tomu úsměvné školácké výmluvy okořeněné o často dosti komické formulace. Když potom v médiích vypadá jeho obraz právem nelichotivě, hraje si na ublíženého a obviňuje je z účelové štvanice, ačkoliv mu poskytují více prostoru než kterémukoli jinému okrajovému politikovi.
Kupříkladu Národní strana mu nepřišla nijak neonacistická, její program cituji "sice četl, ale nestudoval". Co si pod tím představit, ví snad jen Bátora. Člověk by však řekl, že když již nějaké straně vedete krajskou kandidátku, budete znát její program celkem detailně. Koneckonců jej přece nejen propagujete i zaštiťujete svým jménem, ale je to právě program nikoli strana, za nějž může být člověk zvolen do poslanecké sněmovny. Bátoru "omlouvá" snad jen fakt, že za svou politickou kariéru vystřídal strany již čtyři a za všechny kandidoval neúspěšně. Nyní nevylučuje, že by to zkusil s pátou.
Další komickou výmluvu použil na "vysvětlení" toho, jak se seznámil s ministrem školství Dobešem. Prý se setkali v hospodě, zcela náhodou, nikdo Bátoru s ním neseznámil, nikdo mu Bátoru nedoporučil. Sám Bátora ministra do té doby vůbec neznal, jenom si padli do oka svými názory (které přesně to byly, si Bátorá již nepamatuje) natolik, že jej Dobeš pozval na schůzi vedení ministerstva. Co tam měl dělat a jak byl představen si Bátora již tradičně nepamatuje. Ani se prý s ministrem nebavili o jeho možném náměstkování a oblasti, kterou by se v takovém případě zabýval. Nakonec se Bátora stal ekonomickým poradcem Dobeše, poté náměstkem, pak zástupce ředitele kabinetu ministra, aby pak momentálně skončil na pozici rezignovaného neformálního poradce, který již nemůže být pouhým úředníkem, jelikož se hodlá politicky angažovat. Jako by dosud dělal něco jiného.
Pro práci na ministerstvu školství jej možná ještě kvalifikovaly protesty proti příručce o sexuální výchově a hesla na transparentu INTELEKTÁLOVÉ, JDĚTE DO HAJZLU. Pokud jste dočetli až sem, možná již chápete, proč musel být Bátora instalován právě na MŠMT a nikoli třeba na Věcmi veřejnými rovněž řízené Ministerstvo dopravy. Tam by zkrátka zejména vzdělanější části veřejnosti zdaleka tolik nevadil a média by si jej možná ani příliš nevšímala. O jejich pozornost tu však právě šlo. Před jeho neprůhledným a krajně podezřelým dosazováním do různých funkcí na MŠMT a následnými kauzami (kupříkladu jak nesl vyčítavý dopis velvyslanci USA u nás, že se prý podle D.O.S.T. chová málo americky) znal jméno Ladislav Bátora u nás málokdo. Krom jeho příznivců snad jen lidé dlouhodobě sledující českou extrémistickou scénu. Dnes je Bátora nejznámějším exúředníkem v republice s prostorem v médiích, který mu mnozí jiní ve volbách neskonale úspěšnější politici mohou jen tiše závidět.
Toho Bátora maximálně využívá k tomu, aby sám sebe pasoval do role štvaného mučedníka, který s vděčností a obdivem vzhlíží k prezidentu, jež se jej tak "srdnatě" zastal, a kdyby náhodou Klaus uvažoval po vypršení mandátu o návratu do politiky či založení nové strany, Bátora by jej nadšeně podpořil. Celé to tedy až příliš působí jako účelové vyzvednutí Bátory, který, jak tvrdí, se s Klausem v 90% svých názorů shodne, z nevýznamného okraje do vrchních pater veřejného života a politiky, pro případ, že by ODS svého otce zakladatele již nazpět nepřijala...respektive se nepodřídila jeho názorům a mocenským ambicím.
O případné nové straně či přinejmenším spolupráci Bátory s dalším Klausovým člověkem, Bobošíkovou, na silně nacionalistické, populistické a protievropské politické platformě, která by spojovala názorově podobná menší hnutí a s níž by šli společně do voleb, si již crvlikají vrabci na střeše. Existují však i teorie, že Klaus se v takovém uskupení nebude přímo angažovat, aby v případě jeho neúspěchu či ještě větší blamáže kvůli velmi špatné skrývanému extrémismu neriskoval svou exprezidentskou autoritu a pracně budovanou aureolu jediné naděje i zachránce českého národa. Pak by Bátoru i nadále opatrně podporoval nepřímo, jak to ostatně dělal doposud.
Každopádně šlo z jeho strany o mistrovský tah, kdy z politické nuly Klaus účelově vytvořil mimořádně známou mediální osobnost, která je odhodlána velice aktivně podporovat jeho politiku a najde v době krize mezi voliči nemálo lidí ochotných ji následovat. Geniální je to v tom, že proti angažmá člověka jako Bátora na ministerstvu školství pro většinu inteligence a médií zkrátka nešlo s čistým svědomím neprotestovat a tak byla náležitá odezva předem zaručena. Věci veřejné držící si ve vládě jakés takés postavení patrně jen díky Klausově podpoře zase zaručily Bátorovu faktickou neodvolatelnost, což celou kauzu velice vyostřilo. Politicky tařka geniální, excelentně provedené a zároveň nesmírně podlé. Typický rukopis Václava Klause.