Pravda o schizofrenii

Jako člověka s diagnózou paranoidní schizofrenie mě aktuální kauza poměrně zajímá. Především z pohledu stigmat, které se o schizofrenii obecně šíří.

Zejména pak těch, které hovoří o neléčitenosti a psychofarmacích jako jediné spáse. Pravda je taková, že každý pátý až šestý člověk se po první psychotické atace (propadnutí schizofrenním bludům) do blázince už nevrátí. Zvládne to sám a bez prášků, což vyplývá ze statistik NUDZ.

Pokud se do tohoto procesu navíc přidá účinná psychologická pomoc, pak se dostáváme až na číslo 80ti procent. Takových výsledků dosahuje například metoda Open dialog. To mě už připadá dost na to, abychom psali o neléčitelné nemoci. Možná by bylo pro syna pana Babiše prospěšnější, kdyby jel na výlet za lidmi s takovými výsledky místo dovolené na Krymu. I kdyby tam chtěl syn jet, tak přece nepustím duševně nemocného syna do válečné zóny. To je absurdní.

Nejnovější studie ukazují především to, že o schizofrenii stále nic nevíme. Dopaminovou hypotézu na které celá léčba stojí se za třicet let nepodařilo prokázat. Gen schizofrenie jsme také nenašli a aby toho nebylo málo, tak nikdo v podstatě ani přesně neví, jak ty prášky fungují a díky čemu jsou účinné. Na tom by v podstatě nezáleželo, kdyby opravdu léčily. Já tu nechci jakkoli psychofarmaka hanit. Mě samotnému pomohly vrátit se do života, ale pravda je taková, že jejich funkcí je tlumení symptomů, nikoli léčba. V některých případech je to skutečně nezbytné, ale rozhodně se nejedná o jediné řešení, jak je prezentováno. Je to dobrý sluha, ale už ne tak dobrý pán. 

Jejich automatické předepisování a upozaďování možnosti řešení psychotických stavů i bez nich vidím především v tom, že na něco takového nemáme lidi. Psychiatři mají na pacienta čas 15-20 minut. V takovém čase se opravdu nedá řešit nic jiného, než předepsání prášků. Pokud chceme duševně nemocnému pomoci projít si tím stavem tak, aby se mohl následně zařadit do běžné společnosti bez prášků, musíme na něj mít spíš 15-20 hodin za měsíc. Odměnou pak společnosti bude pracující jedinec, který nebude stát měsíčně 8000,- za injekce plus často i invalidní důchod.

Já dnes žiji se svojí ženou a našimi dětmi spokojený život. Problém schizofrenie vidím spíš v porouchaném vnímání reality, než v chorobě mozku. Mozek totiž produkuje i ten dopamin nebo serotonin až v návaznosti na to, co se kolem něj děje. Když se budete dívat na horor, tak bude produkovat jiné látky než u milování. Schizofrenik před hospitalizací prožívá v celém světě jeden velký horor a není divu, že to má vliv na fyziologii celého těla. Pokud si člověk uvědomí, že má porouchané vnímání reality, může začít pracovat na jeho nápravě. Pokud ne, tak by opravdu měl raději jíst prášky, které ho před tou realitou ochrání.