Asi to zná téměř každý. Z milovaného člověka se stanou ..., tak ho vyměníme a ono se to opakuje. Pro jednoho záhada, pro druhého jen potvrzení toho, že všichni opačného pohlaví jsou stejní. No, možná...
...se jen každý ze začátku snaží vypadat před námi co nejlépe a jelikož neznáme jeho slabší stránky, rádi uvěříme tomu, že je mnohem lepší než současný partner. Kolikrát nám ani nepřipadá divné, že ten současný byl ze začátku stejně úžasný, jako je teď ten nový. Také byl pozorný, pomáhal a šířil o sobě dojem, že je fakt výhra.
Jenže když už člověk jednou vyhraje, přestává si své ceny vážit. Podobně jako trofeje z vyhraných turnajů putují z místa nad krbem do sklepa, tak i snaha o udržení toho, co už máme slábne.
Pokud toužíte jako dřív já po krásném vztahu, ve kterém se po osmi letech budete milovat víc než na začátku, pak nehledejte stále nového dokonalého partnera. Možná je ten pravý už teď vedle Vás, jen příliš dlouho věnujete pozornost tomu, co na něm nemáte rádi. Já vím, že je mnohem snadnější najít si nového, který žádné špatné vlastnosti ještě nemá a zase chvíli čekat, než se dostanete do stejného bodu, ze kterého teď odcházíte. Pak si ale nestěžujte na smůlu při volbě partnerů.
Jestli Vám partner neubližuje a je to člověk, se kterým jste se milovali, pak odchodem nic nevyřešíte. Zamyslete se nad tím, proč jste se do sebe vlastně zamilovali. Povídejte si o tom, proč se máte rádi. Začněte si říkat především to, co se Vám na druhém líbí. A především se naučte vážit si toho, co už máte. Jen tak můžete ze vztahového kolotoče vystoupit na vztahový Mount Everest :)
