Být neustále aktivní a něčeho se domáhat nebo v klidu vyčkávat, až se věci stanou? Ať už jde o získání partnerky, práce nebo snahy někde prorazit, tak neustále volíme mezi těmito možnostmi. Dá se říct, která je lepší?
Mám pocit, že první z nich je bližší lidem s racionálním smýšlením a druhá naopak těm s duchovním. Já sám v odpovědi na tuto otázku dlouho neměl jasno, protože oba přístupy dávají smysl.
Když něco chci, tak za tím přece musím jít a dělat všechno pro to, abych to získal. Na druhou stranu méně je někdy více. Partnerku většinou neohromí 150 SMS zpráv za den a ani práci nezískáme neustálím naléháním. Stejně tak jako mladý umělec pravděpodobně moc nezíská tím, že bude slepě obesílat úspěšné v jeho oboru, aby mu udělali reklamu.
Na druhé straně stojí víra, že vesmír nebo Bůh ví mnohem lépe, co je pro nás to nejlepší, a proto je lepší nechat to na něm. Sám jsem si kolikrát myslel, že pro mě je něco nejlepší, a nakonec jsem byl pouhým svědkem svého omylu. Věřím tomu, že výzvy i nové možnosti opravdu přicházejí do našeho života ve správný čas a na nás je "pouze" to, jak ně zareagujeme.
Závěr, o který jsem se chtěl podělit je ten, že odpověď vidím v rovnováze. Nelze jen nečinně přihlížet a čekat na to, až nám vesmír splní naše sny, stejně jako si nelze vynucovat něco, co nám v této chvíli nenáleží. Správný čas přichází až tehdy, kdy si to, o co usilujeme opravdu zasloužíme. To znamená pracovat na sobě a na tom, co nás přibližuje ke splnění našich snů, ale s pokorou k tomu, že nejsme ti, kteří rozhodují o tom, jestli jsme už udělali dost.
