Být normální = být ignorant?

V ČR se dějí hrozné věci. Především v rámci psychiatrické "péče". V rámci celého zdravotnictví se se závažností onemocnění stupňuje i kvalita péče. Pokud se ovšem jedná o psychiatrii, tak tam jde o blázinec ze všech stran.

Už několik let zde úspěšně probíhá reforma psychiatrické péče, která podporuje nejrůznější organizace v oblasti péče o duševní zdraví. Spolkům jako jsou například Fokusy se díky tomu celkem dobře daří pracovat s traumaty, které si psychiatričtí pacienti (lidé) odnášení z psychiatrických léčeben. V žádném případě to neznamená, že celá psychiatrie pracuje špatně. Sám jsem byl na uzavřeném oddělení a nesetkal jsem se se špatným zacházením. To jen dokazuje, že je možné pracovat lidsky i na těch "nejhorších" odděleních a nelze obhajovat nelidsky jednající personál, protože má těžkou práci.

Co vůbec znamenají ta nejhorší oddělení se pojďme podívat do citace z článku na webu neklid.net od paní, která byla na zmíněném oddělení několikrát.

"Přijetí probíhalo vždy podobně, násilím mě vyvlekli ze sanitky a vtáhli mě na neklid. Tam už byli připravení čtyři sanitáři a dvě sestry a před nimi mělo nastat svlékání a odebrání všech osobních věcí. Jednou jsem se začala bránit, že se nebudu svlékat, když se na mě dívají čtyři muži. Na to mi sestra řekla: "Naši kluci nejsou panicové, ti už viděli holek, tak dělej, svlíkej se." Když opomenu to, že mi tahle sestra vždy tykala, tak jako by vůbec nebrala ohled na to, jak se asi cítím já, když se mám celá svléknout (včetně spodního prádla – kalhotky a ponožky naruby) před čtyřmi muži, cítila jsem se strašně ponížená, jako nějaký kus hadru."

Když se Liga lidských práv snažila o zajištění dohledu nad těmi "nejhoršími odděleními", tak se proti tomu celá psychiatrie bouřila jako puberťák, který má ukázat žákovskou knížku. Prý by museli být stejné kontroly na každém nemocničním oddělení, jinak by to byla diskriminace. Otázkou je, na kterém oddělení se ženy svlékají před čtyřmi cizími muži do naha? Na kterých odděleních, krom těch psychiatrických dochází k hromadnému sprchování a ještě k tomu za dozoru opačného pohlaví? Kde jsou lidé zavírání do pokojů bez WC a kde jsou lidé svazováni i na celý den, aby měl personál méně práce?

"Přikurtovali mě za jednu ruku a pod postel mi dali mísu místo wc. Když jsem tedy potřebovala na wc, musela jsem slézt z postele na stranu, kterou byla ruka přikurtovaná, složitě si dřepnout a vykonat potřebu do mísy, to vše pod kamerou. Takto přikurtovaná jsem zůstala i několik dní. Jindy mě na izolaci přikurtovali celou, dokonce vysvlečenou u pootevřeného okna, bylo to koncem listopadu. Byla mi hrozná zima a plakala jsem, ať mě alespoň přikryjí, ale sestra nemilosrdně zabouchla dveře."

Možná se u čtení těchto řádků snažíte stejně jako já uchlácholit tím, že jde jen o jednotlivá pochybení způsobená lidským faktorem, ale bohužel jde o celý systém. Reforma pomáhá lidem, kteří jsou na tom dobře a zvelebuje dobrá oddělení. Napomáhá v nich všem různým terapiím, ale jak vypadá režim dne u těch horších případů, kde je potřeba nejvíce pomoci?

"Na neklidu není vůbec žádný terapeutický program. Každá minuta je extrémně dlouhá. Jediné, co můžete dělat, je kouřit nebo chodit po chodbě sem a tam. S lékařem mluvíte 1x týdně asi minutu. Není šance cokoli probrat. Pamatuju si, že jsem jednou chtěla mluvit s lékařem mimo standardní dobu, protože jsem se necítila dobře. Ze sesterny mě doslova odvlekli dva muži, hodili se mnou do postele a zamkli dveře."

Tak a teď, i když jsem Vám slovy vylíčil je nepatrnou část toho, co se děje za zavřenými dveřmi psychiatrickým léčeben (dokonce jsem opomenul i svědectví o přímém sexuálním zneužívání) - vrátím se ke své otázce z úvodu - co je normální?  Říct si, že to snad není ani možný? Psát o něčem tak příšerným blog? Jít na schůzku s vedením nemocnice v Bohnicích a poslouchat, že nic z toho se neděje? Nebo jít nepříčetně bušit na dveře Pavilonu 27 v Bohnicích (a nejen tam), kde se toto právě děje (i teď), protože nedokážete snášet utrpení lidí, kteří nežijí Mezi ploty, ale za zdí – Mezi těmi ploty? Každopádně, když se uchýlíte k poslední variantě, tak Vás ochotně pustí dovnitř a ven se podíváte až po pár pěkných traumatech na celý život. Lepší tedy asi bude zůstat normálním ignorantem - protože pak budete úplně v pohodě.

Mahátma Gándhí kdysi řekl, že velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak se zachází se zvířaty. Nejspíš ve své době neměl páru o tom, jak se budeme chovat k lidem, kteří zažívají něco, co ostatní nechápou.