Kam se poděly ty zelení hájové, co bejvaly mého srdce potěšení? Jsou pryč, a mizí rychleji, než ledovce v Patagonii. Neboť dnes je v módě vyasfaltovávat ráje, a na jejich místě stavět obchodní střediska a parkoviště.
Stromy navíc mají tu smůlu, že se z nich vyrábí papír. Spousta jich padla a stále padá jenom proto, abychom měli na co čmárat, a z čeho vyrábět nákupní pytle, když se těm plastickým (ve jménu ekologie a boje s klimatickými změnami) houfně dává sbohem. Po zkušenosti s Covidem také víme, že ke zdárnému přežití pandemií nutně potřebujeme ohromné zásoby toaletního papíru, jelikož používat denní tisk není to pravé ořechové. A co bychom si počali bez reklamních letáků? Taková volně pobíhající slanina... No nekup to.
Tahle barevná lákadla na mne útočí ze všech stran, a s mazanou marketingovou strategií nabízejí hlavně to, co nepotřebuji. Sleva na tohle, sleva na tamto, kredit karty jedna lepší než druhá, ditto pro telefonní smlouvy, sbírejte věrnostní body, abyste si toho od nás mohli co nejvíc koupit. Pověstná malá písmenka téměř k nepřečtení, možná se někdo chytí. Na cedulku "nevhazujte reklamu" je škoda papíru; pošťáci jsou za doručování propagačního materiálu placeni, a podobné nápisy většinou přehlížejí.
Celkem logicky by se dalo očekávat, že s nástupem komputerů a elektronických médií spotřeba papíru viditelně klesne. Skutečnost je ovšem jiná; papíru naopak používáme čím dál, tím víc, a ze zelených hájů je místo ptáčka hlas slyšet zvuk motorových pil. Běda stromům, které přežily kůrovce a požáry!
Pravda, papír lze recyklovat, jenže ne do nekonečna. Nehledě k tomu, že konečný výrobek má horší mechanické vlastnosti, což u kancelářského či novinového papíru ani tak moc nevadí. Horší už to je s pevností nákupních pytlů, a co se stane u toaletního papíru snad nemusím vysvětlovat.
Podobně jako vodu, i papír bereme jako samozřejmost, a snaha o snížení jeho spotřeby tomu odpovídá. Knihy a časopisy se tisknout a prodávat nepřestanou, a ačkoliv elektronické čtečky získávají stále větší popularitu, zvítězit nad papírem se jim hned tak nepovede. Ono je sice príma, že do čtečky se naláduje deset knih a váží pořád stejně, ale pod stanem uprostřed panenské přírody se dost těžko nabíjí.
Proto si myslím, že bezpapírová společnost je přinejmenším tak daleko, jako ona tajemná plachta bílá, a pravděpodobně mnohem dál. Jestli se k ní však jednou doplazíme, pak hacker bude víc, než horník, zaměstnanci poštovního úřadu se půjdou klouzat, a nemovitosti firmy "Condominium Větřní, s.r.o." dají fleka i těm nejluxusnějším sídlům ve Špindlerově Mlýně.
Já jenom doufám, že nejsignifikantnější problém, s nímž se v bezpapírové budoucnosti nepochybně setkáme, se expertům podaří rychle a k všeobecné spokojenosti vyřešit.
