Pionýři, pionýři, malované děti
Jó, pionýři, to byly suprděti (mne nevyjímaje). Do lodiček jsme nasedali jako šipka letí, a jelikož jsme milovali republiku, prvního května by nás na chodníku nikdo nenachytal. Ovšem u sochy Karla Hynka Máchy také ne. Výuka o atributech opačného pohlaví se v osnovách zatím nenalézala, a protože s odhalováním příslušných tajemství jsme zápasili na vlastní pěst, mnohým to šlo značně pomalu.
Republiku však bylo núžno nejenom milovat, ale také pomáhat v jejím budování. Na opětné roztáčení zastavených kol se nám stále ještě nedostávalo potřebně vyvinutých svalů, a mír jsme tudíž posilovali sběrem starého železa a papíru. Sice s větším i menším nadšením, ale i když se žádný z nás nechtěl nechat zahanbit, poklopy z kanálů a měděné desky z hrobů jsme nikdy nekradli.
Ideologická masáž, jíž jsme byli denně vystaveni, nesla zdárné výsledky. Na pionýrských schůzích jsme svorně odsuzovali diverzanty a jejich imperialistické pikle, a diskutovali o nedostatečně uvědomělých spolužácích. Jako třeba Richard, který nenosí pionýrský šátek! Neměli bychom na to upozornit soudružku učitelku, nebo napsat jeho rodičům? Nejspíš si toho nevšimli. Ach jo, ta nevědomost je někdy vskutku blažená. Co my tehdy věděli o lidech, nepodlehnuvších nátlaku doby, a o těžbě jáchymovského smolince?
Mým téměř druhým domovem byl Pionýrský dům Julia Fučíka. Tady jsem vyplňovala volný čas různými mimoškolními aktivitami, a moje výtvory, sesmolené ve výtvarném kroužku jasně dokazovaly, že umělec se ze mne nestane.
Nemyslím, že toto zjištění někoho překvapilo. Zato na pionýrském maškarním dýchánku, kam jsem se dostavila v mámině noční košili a vydávala se za princeznu, dostali soudruzi pedagogové nečekaný šok. Ale když já neměla montérky a copy, a nemohla jsem proto jít za sovětskou soustružnici! Jistě nemusím říkat, že mezi ostatními pokrokovými maskami jsem se tam vyjímala jako pěst na oku, a milí pěstouni se nestačili divit. Princezna?!!? Že bychom při výchově tohoto dítěte někde udělali chybu?
Z bývalé vily Grébovka, nyní zasvěcené budoucnosti republiky, jsem si však odnesla i jedno cenné ponaučení, do praktického života se hodící mnohem víc: Nezapomenout vyprázdnit kapsy kabátu, pověšeného v místě veřejnosti přístupném! Zloději zjevně chodějí nejenom v noci, a my kvůli tomu, co mi šlohnul klíč od bytu, museli vyměnit zámek u dveří.
Do mé pohádky mládí, která se snad opravdu nevrátí, patří i ten hrozný den - pátý březen roku 1953. Den, kdy odešel do věčných lovišť soudruh Stalin, méně známý pod jménem Pepa Džugašvili. A když ho náš první dělnický prezident o devět dní později následoval (v Moskvě asi chytil stejnou virózu), truchlení národa nebralo konce. Jak já bych si přála vidět jejich posmrtné setkání! Možná se oba nejdřív objali, bratrsky políbili, a pak se vydali hledat Suliku...
Ale časy se mění, a potomci bývalých pionýrů dnes místo socialismu budují kapitalismus. Až jim někdy závidím, že k tomu nepotřebují malou násobilku, vybraná slova, či datum, kdy padla Bastila! Leč i oni si musejí dávat pozor na ústa, přestože z jiného důvodu. Neboť heslo "kdo nejde s námi, jde proti nám" stále platí, a jak víme, privilegované skupiny není radno popouzet.
Jarka Jarvis
Kupředu, levá (aneb ideály vs. realita)
Čas letí jako jelen, do zadele střelen, a už dlouho nevoní nadějemi. Zaslíbená země se zatím nenašla, národy mají do rovnosti stále daleko, a z oblaků doposud padá jenom voda v různém skupenství.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
Kazaň a Helena. Ruská a americká jaderná ponorka se přiblížily na dohled
Na Kubě, kam tento týden dorazily ruské bojové lodě, se nachází i americká jaderná ponorka USS...
„Jako impérium si musíme podrobit barbary.“ Ruský moderátor rozzuřil Číňany
Ruský propagandistický moderátor Sergej Mardan silně pobouřil čínské uživatele sociálních...
USA se bezpečnostně zavázaly Ukrajině na 10 let. Koordinovat zbraně má NATO
Zelenskyj a Biden v Itálii podepsali desetiletou americko-ukrajinskou bezpečnostní dohodu zaměřenou...
Medveděv nevyloučil do budoucna pokoutní jaderné útoky proti Západu
Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv zveřejnil ve čtvrtek nové výhrůžky namířené proti Západu....
- Počet článků 144
- Celková karma 11,69
- Průměrná čtenost 454x