Ve svém posledním blogu „Investigativci z ČT, ‚osekané reportáže‘ a blamáž Michaela Fialy“ jsem zřejmě šlápl do vosího hnízda. A jsem rád, že se mi to povedlo. Leccos se díky tomu vyjasnilo a doufám, že ještě vyjasní.
Vlastním textem pod titulkem „Novinářské demagogie podnikatele Jaroslava Veverky“ na můj blog zareagoval sám Marek Wollner, dramaturg pořadu Reportéři ČT. Jeho reakce je v mnohém poučná.
Jasně z ní totiž vyplývá hned několikeré ponaučení o Wollnerovi a jeho týmu.
Předně šéf novinářů z takzvané vlajkové lodě tuzemské veřejnoprávní televizní publicistiky svým příspěvkem podal jasný důkaz o tom, jak on a jeho posádka nakládají s fakty. Buď v redakci Reportérů ČT nečtou stížnosti a žádosti o odpověď, nebo si fakta z nich nepamatují či neví, kam listiny založili … anebo úmyslně lžou.
Wollner napsal, že „…jsme (pozn. – Reportéři ČT) zjistili, že jeho firma (pozn. autora - Veverkova) Goldex uzavřela v roce 1993 s restituenty smlouvu na nákup pozemků za 26 milionů, zaplatila ovšem jen 18 milionů a firmu i s dluhy obratem převedla na jistého Ukrajince, který byl od té chvíle nezvěstný a nevypátral ho dodnes ani Interpol“. Buď tím pan Wollner prokázal svou neschopnost najít si a ověřit relevantní informace, což by na šéfa veřejnoprávních Reportérů ČT nevrhalo příliš dobré světlo, nebo úmyslně lže, což by na něj vrhalo stíny ještě temnější.
Možné je, jak napsal, pan Wollner, že Reportéři ČT „něco“ zjistili, ale jisté je, že „to“ neodvysílali. V reportáži totiž zaznělo jen to, že Goldex pozemky koupil, ale nezaplatil za ně. Přestože reportéři Havlík a Fiala měli k dispozici mé vyjádření, účelově zamlčeli, že firma Goldex rodině Balzerových uhradila téměř 80% dohodnuté kupní ceny.
Díky panu Wollnerovi za to, že se tímto veřejně přiznal k manipulaci s fakty, o jejíž nápravu a současně o uvedení řady prokazatelně nepravdivých informací na pravou míru jsem žádal bezprostředně po odvysílání reportáže „Milionový dlužník“ v roce 2007.
„…poté co jsme případ zveřejnili, (pozn. autora - Veverka) "svou" část dluhu zaplatil,“ přičítá si Wollner zásluhu svého týmu na „dlužníkově nápravě“. Ono to ale bylo jinak. S paní Balzerovou jsem se domluvil na úhradě mého morálního dluhu (na rozdíl od Reportérů ČT dobře věděla, co znamená výraz „společnost s ručením omezeným“) ještě předtím, než jsem věděl, že se o mne zajímá ČT. Reportéři tuto schůzku nahrávali skrytou kamerou a dohodu na ni zaznamenali. Ale nepoužili, protože se jim to nehodilo do krámu.
Do toho se jim ostatně nehodilo ani to, když je paní Balzerová telefonicky žádala, aby odvysílali poděkování mé osobě, protože jsem své sliby splnil. Nic pozitivního o panu Veverkovi nás nezajímá, odvětili jí reportéři Kavčích hor, zavolejte, až budete mít něco negativního…
Je jen příznačné, a bohužel to odpovídá individuálně nastavené míře šlendriánství některých zaměstnanců veřejnoprávních médií, že Wollner uvedl špatné údaje o smlouvě Goldexu s rodinou Balzerových: Napsal, že ze smlouvy na nákup pozemků za 26 milionů firma Goldex zaplatila jen 18. Pan Wollner lže i v tomto bodě. Smlouva zněla na 27,9 milionu Kč a zaplaceno bylo 22 mil. Kč.
Pro zájemce o podrobnosti přikládám odkaz na příslušnou žádost o odpověď a dodávám, že Česká televize do dnešního dne, tedy po více než čtyřech letech, se nejenže neobtěžovala na tuto žádost odpověď, ale ani nedodržela zákonné ustanovení a odpověď ve stanoveném termínu neodvysílala. Nejednala tedy v souladu s platnou legislativou a tím, co jí ukládá platný mediální zákon.
Argumentovat v tomto kontextu, jak učinil pan Wollner, s tím, že Reportéři ČT „za celou dobu existence nikdy neprohráli žádný právní spor“ je nebezpečnou směsicí výsměchu a arogance, navíc podbarvenou opětovnou účelovou manipulací s fakty v odvolávce na Etický panel ČT, že „k porušení žádného konkrétního ustanovení etického kodexu nedošlo“.
V každém případě ale došlo k tomu, že v reportáži „Spor o vynálezy na vylepšený cement“ byla odvysílána nezákonným způsobem pořízená (skrytá) zvuková nahrávka, kterou autoři získali od jedné strany sporu a kterou odvysíláním nelegalizovali, spíše naopak. Ale to bych nechal na orgánech činných v trestním řízení, případně na nezávislém soudu, které už ale nebudou hodnotit jen etičnost či neetičnost jednání konkrétních aktérů.
Pan Wollner se v této souvislosti zmiňuje o reportáži "Spor o vynálezy vylepšeného cementu“. Předpokládám, že oba píšeme o témže příspěvku, byť já se v názvu držím toho, jenž je uveden na oficiálním webu ČT (viz odkaz odstavec výše) a pan Wollner dokládá, že není schopen ani napsat správně v uvozovkách přesný název reportáže, kterou před několika týdny sám uváděl na televizní obrazovce.
Tím nejzávaznějším ponaučením z Wollnerovy reakce však shledávám to, jak ilustrativní důkaz o neschopnosti sebereflexe své a svého týmu svým příspěvkem podal. Současně dal najevo, jak hluboce Reportéři ČT pohrdají názorem veřejnosti, kterou v Etickém panelu zastupují morální autority jako profesorka Helena Illnerová nebo profesor Erazim Kohák. „…dokonce se ani nedomnívám, že etický panel je tu od toho, aby přebíral roli dramaturga pořadu a radil, co se má a co nemá vysílat,“ vysvětluje Wollner divákům, kdo je podle něj na Kavčích horách skutečným pánem.
Věřím, že způsob, jakým dramaturg Reportérů ČT reaguje na kritiku, bude v mnohém poučný i pro vedení České televize. Přinejmenším v tom, že se plánované psychotesty budou týkat nejen těch zaměstnanců, kteří se podílejí na výrobě a vysílání zpravodajství, ale též těch v publicistice. To, že psychologové mají ověřit, zdali mají dotyční redaktoři potenciál pro funkce, jež vykonávají, považuji jakožto plátce koncesionářských poplatků za smysluplné.
Pozn. redakce: Reakci Marka Wollnera najdete zde.
