Obecně je to v podstatě známá pravda - pokud se přerozděluje, je to sice obvykle prezentováno, jako pomoc spíše těm chudším nebo jako sociální krok, ve skutečnosti z toho ale mívají větší prospěch ti, kdo jsou na tom spíše lépe.
Klasickým příkladem je školství zdarma: Z různých důvodů povětšinou děti ze vzdělanějších a sociálně silných rodin studují déle, než jejich vrstevníci z rodin sociálně slabých. Výsledkem je, že při principu školství zadarmo čerpají tento sociální benefit bohatí více než chudí.
Poslední americké studie ukazují, že s dotacemi na energie je to vlastně podobné. Vědci z Kalifornské university zjistili, že sociálně slabších 60 procent rodin získalo na dotacích pro zelenou energii, nákupy hybridních vozů či na solární panely na střechách domů pouhých deset procent z celkového objemu vyplacených peněz.
Těžko říci, proč to ovšem vědce z university tolik překvapuje. Ve skutečnosti je to naprosto logické a poměr zjištěný ve Spojených státech je ještě pořád v podstatě celkem dobrý. Důvody nerovnosti? Není to nic takového, co by zavánělo diskriminací, upřednostněním bohatých ve frontě na dotaci ani nic podobného. Jsou daleko prostší a logičtější. Především k tomu, aby člověk nějakou dotaci získal, je obvykle potřebné uskutečnit nějakou svojí vlastní investici. Bohatí k tomu mají samozřejmě blíže. Také jsou informačně blíže k tomu, aby se vůbec dozvěděli o možnosti dotace, mají povětšinou také větší zkušenosti a schopnosti ke splnění administrativních podmínek.
Takže podle amerických vědců jsou ekologické dotace nesociální a nespravedlivé. Nu, to je zajímavá interpretace, jenže platí o všech dotacích naprosto z principu a bez rozlišení země původu, bohulibosti účelu a podobně.
Pokud jsme v takovém duševním rozpoložení, že chceme podporovat ekologickou energetiku, pokud je to politické rozhodnutí akceptované většinou voličů, pak se musíme smířit s tím, že neumíme definovat plošnou dotaci, ke které by byl zároveň přístup bez omezení příjmů a která by zároveň nepřinášela větší užitek bohatým než chudým.
