Karolína Peake se zřejmě stává odbornicí na všechno – korupci má ve vládním popisu práce, nyní se ve své tiskové zprávě vyjádřila k významu památek pro sever Čech, k energetice a k vlivu těžby na krajinu, zabruslila i do zdravotnictví a překvapivě se ukázala i jako znalkyně moderní historie a protikomunistického odboje.
Já si z toho všeho vyberu k diskusi tu energetiku, nehodlám soupeřit v tom, kdo je více renesanční osobnost. A předjímám, že na závěr zabruslím do zeměpisu.
Takže co nám vlastně paní Peake říká. V podstatě tvrdí, že devastace krajiny způsobená těžbou je vinna za sociální problémy, že rypadla zdevastovala krajinu a že tyto faktory pak společně zdecimovaly zdejší společnost, že za špatný zdravotní stav místních obyvatel (a zejména za množství předčasně narozených dětí) mohou těžaři. Pak se ještě ptá, kolik ze zisků těžebních společností směřuje na obnovu krajiny. A z toho ji plyne, že „limity se nesmí prolomit“. Protože podle ní „v minulosti těžba nutná byla“, ale „těžební limity nebyly na začátku devadesátých let nastaveny pro nic za nic“.
Je opravdu těžké definovat, jak konkrétně je těžba uhlí vinna za sociální problémy na severu Čech. Přiznejme si, že povrchový důl není nejkrásnější místo světa, ale že by se někdo pohledem na něj přeřadil ze skupiny „slušný a spořádaný obyvatel“ do skupiny „nepřizpůsobivý jedinec“, to asi opravdu ne. To by to totiž muselo fungovat i obráceně a z nepřizpůsobivých jedinců by se při pohledu na rekultivovanou krajinu stávali spořádaní obyvatelé.
Paní Peake si ve svém populistickém textu, klade nejednu řečnickou otázku, na niž by však jako místopředsedkyně vlády měla znát odpověď. Těžba uhlí kolem Mostu a Litvínova, kde mluvíme o možnosti prolomit limity, zaměstnává více než pět tisíc lidí. Z tohoto počtu je přes sedmdesát procent z okresu Most, další jsou v drtivé většině z okolních okresů. A ze všech zaměstnaných na Mostecku pracuje pro důlní společnosti a na ně navázané provozy sedm procent ze všech zaměstnaných.
Důlní společnosti působící na severu Čech odvádějí ročně do státního rozpočtu na platech a odvodech na daních z příjmu, sociálním a zdravotním pojištění miliardy korun. Stejného řádu dosahují i výdaje na rekultivace. Podotýkám, že členka vlády má neskonale větší možnosti, jak se dobrat přesných čísel, než kdokoliv z nás, takže pokud napíše, že by ji zajímalo „kolik důlní společnosti odvádějí“, nejde o nic jiného, než o neschopnost nebo nevůli si to zjistit.
Ale to není to nejpodstatnější. Paní Peake spojuje počet předčasně narozených dětí s těžbou uhlí a jeho zpracováním. Pokud politik nechce získat nálepku demagoga, neměl by spojovat věci, které spolu nesouvisejí. A co se těžby uhlí týká a množství předčasně narozených dětí, neumím si při nejlepší vůli představit souvislost a úměru. Čím víc se vytěží hnědého uhlí, tím víc se předčasně narodí dětí?
Jestliže paní místopředsedkyně vlády hledá viníky horšího průměrného zdravotního stavu obyvatel severních Čech, bylo by asi potřeba zaměřit se i na jiné faktory znečišťování životního prostředí, včetně chemických provozů. A možná by ji resortní kolegové z vlády mohli uvést do souvislostí a vysvětlit jí, že naprostý útlum těžby by pro některé oblasti severu Čech znamenal ohromnou tragédii, včetně sociální. Ubyly by peníze těm, kdo jsou nyní zaměstnáni v dolech, jejich rodinám, ubyly by peníze městům a obcím, ubyly by i významní financiéři místních aktivit.
A na konec poznámka. Titul textu paní místopředsedkyně vlády zní: „Těžební limity a šluknovské problémy spolu jen zdánlivě nesouvisí.“ Jen na okraj podotýkám, že Šluknov je od Mostu a Litvínova několik desítek kilometrů daleko a charakterem krajiny jde o naprosto odlišná místa – ve Varnsdorfu, Šluknově, Jiříkově či v Rumburku se nic netěží, v podstatě tam zmizel i průmysl. Příroda je tam čistá a životní prostředí velmi dobré. Takže v duchu logiky uplatňované paní Peake se táži: Kolik lidí ze šluknovského výběžku pracuje v tuzemském důlním průmyslu?
