Dočasný konec diskuse o dalším rozvoji české jaderné energetiky vytvořil na čas zvláštní vakuum. Jako by se rozhodnutím nestavět další dva bloky v Temelíně vůbec nic nestalo. Jako by fakt, že nebudeme mít k dispozici dalších 2000MW instalovaného výkonu, neměl žádný vliv na realitu. Jako by někde existovala jakási tajná akta, ve kterých je vlastně všechno dávno rozhodnuto, takže všechno, o čem se někdy i vášnivě diskutovalo, byla jenom kouřová clona.
Jenže ve skutečnosti žádná akta nejsou, jenom byli energetici a odborná veřejnost poněkud paralyzováni vývojem. Samozřejmě platí, že každý, kdo se podívá na problém temelínského „STOP“ z rozumného úhlu pohledu, tak musí jasně vidět, že jsme se ocitli na nové křižovatce. Stojíme před rozhodnutím, které je nevyhnutelné – musíme se konečně rozmyslet, jakou strategii naše země v otázce energetické bezpečnosti a soběstačnosti zaujme. A není třeba snad ani připomínat, že při dnešních vyhrocených mezinárodních vztazích v některých oblastech, nabývá toto dilema zvláštní naléhavosti.
Internet i oficiální zdroje překypují různorodými odhady energetické spotřeby v příštích desetiletích. Některé jsou extrémně optimistické, jiné naprosto naopak věští dynamický růst spotřeby a neukojitelnou žravost ekonomiky. Problém je jasný, tyto predikce jsou vždy velmi silně spjaty s některou z moderních ideologií. Zjednodušeně řečeno ekologisté tvrdí, že díky technologickému pokroku a obrovským úsporám zjistíme, že energie máme dostatek. Technologisté hlásají pravý opak a podle nich poroste v dlouhodobém projektu spotřeba stejně dynamicky, jako rostla mezi koncem druhé světové války a prvními roky našeho tisíciletí. Tento neslučitelný nesoulad mezi předpověďmi je jedním z velkých problémů, přitom dalším je silná inherence států do oblasti produkce energií, jak v otázce regulace těžby, tak i z hlediska zásahů do tvorby cen.
Proto je třeba obtížné kritizovat ČEZ za jeho požadavek státní garance za výkupní ceny elektřiny z případných nových jaderných bloků. V systému, kde některé typy zdrojů žijí v prostředí poměrně silné podpory, kde jsou zdroje zatíženy daněmi podle politického rozhodnutí a nikoliv podle zásady rovnosti podnikatelského prostředí, nemůžeme dost dobře od nějaké firmy chtít uskutečnění investice v objemu stovek miliard korun. Připomeňme, že ČEZ se stal obětí politických problémů například v Albánii, kde jeho podnikání narazilo na hospodářsky absurdní rozhodnutí. Jistě: Česká republika není Albánie, ale to platí teď. Za pár let může být u moci politická reprezentace, která bude upřednostňovat jiné priority a pak se může přihodit všechno možné.
Podstatné ale je, že i přes zmíněné dočasné vakuum v diskusi o energetické koncepci pokračují ekonomické subjekty v tom, co je potřebné – v Temelíně byla za stovky milionů dokončena nová bezpečnostní opatření (v reakci na problémy Fukušimy) a i když i před tím patřil Temelín v oblasti bezpečnosti k absolutní světové špičce, nyní je ještě o mnoho dál. Dokončován je projekt optimalizace výkonu elektrárny za čtyři miliardy korun, který probíhá již několik let. Do těžby investují majitelé hnědouhelných dolů a třeba Důl Bílina má nové rypadlo za více než jednu miliardu. A především – úvahy o budoucnosti Temelína a Dukovan pokračují tak, jak je třeba, aby pokračovaly. Jak ostatně před několika dny poznamenal místopředseda dozorčí rady ČEZ Václav Pačes.
Soukromý sektor dělá to, co je třeba. Podnikatelské subjekty podnikají a má to užitek celospolečenský. Temelín je výkonnější a bezpečnější, na severu Čech probíhá těžba efektivněji a ekologičtěji… Podobných – i když menších projektů – uskutečňují různé firmy desítky či stovky. Nečekají na politická zadání nebo na určení mantinelů, ale chovají se rozumným způsobem. Přitom riskují, protože jim chybí to, co tato země měla mít dávno. Jasná energetická koncepce, která by dala všem pravidla hry na dlouho dopředu.
Já opravdu nejsem žádný fanda koncepcí na všechno a pro každou příležitost. Ale energetika je tak specifická oblast, že potřebuje svoje vlastní pravidla. I kdyby tou koncepcí mělo být: ceny energií vznikají na trhu bez vlivu státu, každý může postavit zdroje, jaké chce, pokud na ně získá patřičné stavební povolení, splní ekologické předpisy a získá možnost připojení k síti. Nebo si třeba vytvoří svoji vlastní síť. I to by bylo daleko lepší než současný přeregulovaný systém, který si mění pravidla podle okamžité situace.
Jaroslav Veverka
