Ropa je na zhruba 30 dolarech za barel. Je jí obrovský přebytek, denní produkce překračuje poptávku minimálně o dvacet procent, ale zřejmě ještě výrazněji. V bavlně se producenti doslova topí.
Není to tak dlouho, co libra prvotřídní bavlny stála dva dolary. Nyní je to šedesát centů.
Bylo by možné pokračovat. V Anglii byl uzavřen poslední důl na uhlí – je ho všude přebytek a cena je extrémně nízká (což dobře vědí i ve Slezsku). Železná ruda, cín, zinek… Všechny (nebo alespoň skoro všechny) suroviny jdou dlouhodobě dolů (i když třeba nikl občas zaznamená vzestup v závislosti na vztazích Západu a Ruska). Nicméně naprostá většina surovin dlouhodobě snižuje tržní cenu.
Analytici nabízejí dlouhé řady vysvětlení, často jde o předpoklady založené na opravdu detailní znalosti konkrétních reálií, o nesporně fundované názory, ale ve skutečnosti bychom na věci měli mít pohled malinko celistvější.
S oblibou říkáme, že náš svět prodělává „obrovské změny“. Ve skutečnosti jsou ale některé z těch hlavních tak velké a dynamické, že je pro detaily nevidíme.
Takže samozřejmě, že úplně vepředu, v té dobře viditelné realitě, je utlumení čínské ekonomiky. Nenechme se mást stále obrovskými meziročními čísly o růstu, ale v případě Číny je sedm procent HDP meziročně prostě málo. Vysvětlení proč tomu tak je, by bylo dosti dlouhé a v dané souvislosti trochu irelevantní. V podstatě vedlejší je i to další, totiž, že čínské statistiky nejsou zcela jistě z nejpřesnějších a například klíčoví představitelé státu sami říkají, že HDP příliš nesledují. Zajímá je více spotřeba elektřiny a energií obecně, objemy přepravy a další většinou spíše opomíjená dílčí čísla. A ta ukazují na zpomalení k pěti procentům. Čína je vysvětlení krátkodobých vlivů.
Druhým globálním vlivem (a to již méně viditelným, ale déle působícím) je neuvěřitelné snižování materiálové spotřeby. Když odmyslíme ekonomiky s drastickým stavebním růstem, najdeme v celém vyspělém světě za posledních dvacet let pokles poptávky po materiálech ve vztahu k HDP. V tomto smyslu slova se spotřeba vysoce racionalizovala (k čemuž přispěla období drahých surovin). Vliv mělo i stěhování „těžké“ produkce z vyspělých států směrem do rozvojového světa.
Třetím vlivem je důraz na ekologické aspekty, zvláště v energetice. Znovu se týká především vyspělých zemí, ale šíří se dál. A i když řada z těchto trendů postrádá dostatek racionality (a proto musíme utrácet miliardy za obří transformátory na ochranu naší sítě před dovezenými výkyvy), i tak mají svůj vliv.
A konečně čtvrtým a nesporně hlavním vlivem je technologický pokrok ve všech oblastech. Ten pokrok je tak neuvěřitelný, že je vůbec těžké ho popsat. Netýká se přitom pouze oblíbeného tématu robotů a nahrazení lidské práce. I když tam se nejvíce projevuje. Jenže to je spíše důsledek či viditelný výsledek něčeho daleko hlubšího. V padesátých letech minulého století mělo úložiště dat s kapacitou několika megabitů velikost pořádné selské almary. Před pětadvaceti lety se stejné množství údajů vešlo na jednu malou disketu. Dnes zabírá megabit prostor, který je fyzicky tak nepatrný, že se tím prostě nezabýváme. Z jiného pohledu: Operační paměť osobních počítačů přelomu osmdesátých a devadesátých let měla kapacitu tak 2x256 kB…
Před sedmi lety bylo módní psát o tom, že technologická revoluce je u konce s dechem a ztratila schopnost být motorem ekonomiky, že přichází dlouhé období stagnace. Nikoliv. Ve skutečnosti technologický pokrok od té doby zrychlil a otevírá další a další a další a ještě další dveře aplikačních možností, nových racionalizací.
To neznamená, že se obejdeme bez surovin. Vůbec ne. Ani náhodou. Ale znamená to, že jsme a i nadále budeme stále schopnější tyto suroviny získávat, vysoce efektivně využívat a zhodnocovat. Dnešní čtyřosé robotické pracoviště dokáže pracovat s přesností, kde milimetr v řádu převyšuje dosahované parametry, to vše v rychlosti násobků oproti parametrům starým sotva desetiletí. Přesto musí být „něco“, co bude frézováno, obráběno nebo jinak zpracováno.
Suroviny nezmizí z našeho světa, kde procesor obyčejného telefonu disponuje kapacitou a výkonem mnohonásobně vyšším, než měly nejvýkonnější počítače před dvaceti lety. Jenom jejich úloha a spotřeba budou jiné. To dokonce ani neznamená, že ropa či železná ruda vzrostou a budou někdy dražší než nyní. Zcela jistě ano. Ale to vyvolá jenom další racionalizační vlnu a další technologický pokrok.
