Němci nechtějí atom, nechtějí uhlí a ani dráty u domu

Putování obřího transformátoru kolem Evropy z Itálie přes Hamburk do Hradce u Kadaně se dostalo i on-line na internet. Obr vážící 300 tun přitahuje pozornost. Ostatně je částí projektu za dvě miliardy.

A dvě miliardy jsou jistě peníze, které už za to stojí.

Investorem celé věci je Česká energetická přenosová soustava (ČEPS), ale tyto transformátory ve skutečnosti nepotřebujeme. Přesto byla jejich instalace naprosto nutná a nezbytná – ochrání nás totiž před poněkud nekoncepčním rozvojem obnovitelných zdrojů v Německu.

I když jsem přesvědčen, že z hlediska nákladů a řady dalších důvodů – mimo jiné kvůli rovnováze sítí – musí zůstat základem evropského energetického systému jádro a po jistou dobu také uhlí, obnovitelné zdroje jsou nesporně pro budoucnost světa nezbytné a jejich podíl nutně poroste. Jenže Německo při svém rozvoji větrné energetiky jaksi pozapomnělo, že elektřina má svoje zákonitosti a že tyto fyzikální danosti nelze měnit vyhláškou a dokonce ani zákonem. I kdyby ho přijal Deutscher Bundestag.

Obrovské lesy větrných elektráren na Baltu a po celém severním území Německa jsou fascinující. Někoho děsí, jiného mohou inspirovat téměř k poezii. Ostatně lopatky větrných mlýnů, které zaplavily Evropu někdy od 12. století (zbytky nalezených horizontálních mlýnů na severu Evropy jsou datované údajně kolem roku 1180), možná také některé současníky děsily, připadaly jim odporné, braly lidem práci a určitě se našlo mnoho dalších důvodů, proč je nemít v oblibě. Konec konců – blouznící Don Quijote se vrhá na větrné mlýny jako na obry.

Když se ale vrátíme k oněm větrným elektrárnám: jejich instalovaný výkon je obdivuhodný, jenom v Německu je to 45 GW (přesně 44 946 MW to bylo na konci roku 2015). Tyto elektrárny vyrobily za rok 2015 dohromady 78 terawatthodin energie, což údajně postačuje pro 20 milionů domácností. Nebo také 12 procent spotřeby v Německu. Nebo také produkce pěti JE Temelín.

Zní to skvěle. Tak proč stavíme za dvě miliardy korun v Hradci u Kadaně ty obří transformátory?

Protože naši sousedé mají podstatně větší chuť čerpat benefity spojené s obnovitelnými zdroji a nechce se jim nést všechny náklady.  Potíž je v tomto – hlavní oblast produkce větrné energie v Německu je na severu země. Tam vzniká více než osmdesát procent takto vyrobené energie. Ale klíčovým spotřebitelem jsou Bavorsko a Severní Porýní – Vestfálsko se svým Porúřím. Bavorsko je z hlediska Německa jih, Porúří západ. V Bavorsku jsou jedna po druhé odstavovány jaderné elektrárny, v Porúří končí tepelné zdroje na hnědé uhlí. A přivádět proud ze severu, to by znamenalo postavit tisíce kilometrů vedení vysokého napětí.

Když fouká a větrníky se rozeběhnou na vysoké výkony, jejich produkce narazí na kapacitní možnosti sítě. A pak nastupují ty fyzikální zákonitosti – tento proud směřuje do Polska a také k nám, vystavuje naše sítě vážnému nebezpečí, nutí dispečery k rychlým opatřením. To všechno něco stojí, ale hlavně – je to velmi riskantní.

Německé vedení sever – jih je v nedohlednu. Nikdo nechce mít u domu obří stožáry, nikdo nechce bydlet nedaleko vysokonapěťového vedení. Němci nechtějí atom, nechtějí uhlí, ale nechtějí ani dráty u domu. To je situace, jakou dobře známe z mnoha projektů v České republice. V obecné rovině každý řekne, že dálnice jsou potřeba a že už jich dávno mělo být dvakrát tolik. Ale když by se i jen na kilometr přiblížila k domu, každý začne protestovat a dělat živé hradby.

Polsko i my tedy děláme opatření proti přelévání německého nadbytku na naše území. Je to legitimní a za dvě miliardy nákladů to stojí. Navíc se na energetické mapě střední Evropy objeví systém, který donutí naše sousedy přijmout i negativa větrné energie. Pro budoucí fungování ekologicky čistší soustavy je to jenom dobře.