Mírná změna dodavatele v mezích zákona

Nějakých dvě stě tisíc domácností změnilo v posledním roce dodavatele elektřiny. Dvě stě tisíc Kryštofů Kolumbů se vydalo na objevitelské cesty a budiž jim za to chvála. Riskují. Ale má to smysl, protože riskují nejen pro svoji kapsu a úspory v nákladech, ale i pro nás ostatní.

Změnit dodavatele elektřiny nebo plynu je opravdu trochu objevitelská cesta. ČEZ tady prostě je a bude, RWE, E.ON a další gigantické firmy nezmizí. Ale „alternativní“ dodavatelé? Kdo dnes ví, co bylo za firmu Moravia Energo? Přitom tato společnost patřila skoro deset let k dosti velkým dodavatelům energie, jistě nikoli nepodstatným a už vůbec ne bezvýznamným. Přesto zmizela tato společnost z trhu den ze dne…

Takže lidé přecházející k malým a alternativním dodavatelům dělají za nás ostatní opravdu trochu „nebezpečnou“ práci. Zjišťují „na vlastní kůži“, kolik se dá s jinými dodavateli opravdu ušetřit, kteří z nich jsou kvalitními podnikateli a spolehlivými partnery, a kteří naopak nestojí za nic a přišli na trh s elektřinou jenom kvůli hodně rychlému a snadnému zisku. Čím více těchto objevitelů nových možností bude, tím nadějnější je výhled všech ostatních na to, že ceny elektřiny nebudou v budoucnosti zase tak dynamicky růst a i když o jejich zvýšení nemůže být pochyb, přibývá k němu jedna celkem významná brzdička.

Co se může průzkumníkům vlastně přihodit? Především se může snadno stát, že neušetří ani korunu a dokonce ve srovnání s minulým dodavatelem prodělají. Snad nemá ani smysl připomínat, že je nutné si nejen přečíst kompletně celou smlouvu a případně její přílohy, kde může být také zakopán nějaký vážný problém, ale je vhodné také vlastnoručně prověřit propočty, které předvádí obchodní zástupce alternativního dodavatele, když láká nové zákazníky. Pokud toho někdo není schopen, tedy věci nerozumí dostatečně nebo se nedozví od obchodníka dost informací, ať si raději zajistí někoho, kdo takovou kontrolu udělá.

Na straně druhé jsou zde dominantní obchodníci, kteří mají povinnost dodávat v případě krachu některého malého dodavatele jeho klientele energie po celou dobu, než se klient nerozhodne pro nového partnera. To je pro české objevitele trhu s elektřinou jistota, kterou jejich předchůdci v řadě zemí neměli a někde dodnes nemají. V mnoha zemích navíc mohli dodavatelé podepisovat se svými zákazníky (tam, kde existují dálkově ovládané elektroměry a přípojky) smlouvy, které jim umožňovaly výměnou za značné cenové slevy zastavit dodávky v případech, kdy je spotřeba v dané oblasti příliš velká nebo dojde k výpadkům dodávek z vyšší sítě. Ani to v České republice nehrozí.

České podmínky pro změnu dodavatele energií jsou naopak velmi liberální a náklady na tuto změnu nesou dodavatelé – především ti, kteří získávají nového zákazníka. Výpovědní lhůta jsou tři měsíce, což v podstatě umožňuje reagovat na cenové změny.

A jaký užitek tedy představuje oněch 200 tisíc robinsonských rodin pro nás ostatní? Především jejich cenová válka mezi sebou i s velkými distributory vede k držení cen na uzdě. Za druhé asi většina společností zahájí větší a zajímavější bonusové programy pro věrné zákazníky. Což je výborné pro všechny. A konečně za třetí: pomalu, ale jistě bude i v dodávkách těchto síťových produktů platit, že pánem trhu je zákazník. Toho sice lze obalamutit jednou, ale jeho následující soud je nekompromisní.

Jaroslav Veverka