V podstatě platí, že skoro každá investice je dobrá, protože z každé něco zůstane „doma“. Takže i ze skladů Amazonu bude česká ekonomika něco mít. Ale i když to podle prostoru v novinách vypadá, jako by šlo o budoucnost celé země, zase takové terno to opravdu není.
I distribuční sklad je určitě dobrá věc. Stejně jako je dobrá věc automobilka, která je pouze místem finální produkce, kde se nedělají ani převodovky a už vůbec v ní neprobíhá konstrukce. Vždycky jsou tu ale nějaká pracovní místa, což – když nic jiného – znamená méně nezaměstnaných a menší výdaje státu. Vždycky tady bude nějaká doprava, kamiony budou tankovat (což ovšem při české daňové politice není tak jisté), odebírá se elektřina, voda, plyn a tak dále. Tedy i distribuční sklady a montovny jsou přínos a jenom zarytý pesimista nad nimi ohrnuje nos. Že zisk je daněn jinde, že DPH bývá zaplacena jinde? Ano, to je fakt. Ale přesto: díky i za distribuční sklad.
Na straně druhé – ani montovna a ani nějaká distribuce zboží nejsou to, na čem je možné stavět prosperitu na roky dopředu. To není výraz nějaké lásky k jakýmsi hi-tech oborům, o kterých snívají povětšinou lidé se sklonem k plánování a po jejichž masivní podpoře volají. To není ani touha po tom, aby se Česká republika stala „Švýcarskem“ střední a východní Evropy. Finanční služby jsou jistě podstatný segment, ale Island, Kypr nebo Irsko by mohly vyprávět o tom, jak rychle se takový domek dokáže zhroutit.
Ve skutečnosti bychom měli nejradostněji mluvit o českých podnicích, které v České republice vyrábějí a vyvíjejí produkci konkurenceschopnou od Spojených států po Čínu nebo Indii (přičemž náročnost trhu směrem od západu na východ již dávno neklesá tak, jak si někteří naivní lidé myslí).
Poněkud komická diskuse brněnských zastupitelů o tom, zda Amazon ano, ne, za jakých podmínek a proč vlastně, dostala v tisku neuvěřitelný prostor bez ohledu na fakt, že ekonomicky jde o nikoliv snad marginální, ale určitě nikoliv rozhodující záležitost. Pokud by podobný projekt chystala společnost Blecha a Moucha, stačilo by novinám k vyřešení možná tak dvakrát deset řádků za celou dobu. Význam této události prostě dodává pouze jméno investora, nikoliv obsah samotné investice.
Vracím se po čase k tomuto příběhu vlastně z jednoho jediného důvodu, který mi však připadá podstatný. Ekonomické zpravodajství českých sdělovacích prostředků se smrsklo na právě takové „story“ nebo „kauzy“, jako je Amazon a Brno. Přitom v ekonomice se děje den co den či alespoň týden co týden obrovské množství věcí svým objemem a důležitostí podstatně větších či srovnatelných.
Samozřejmě vím, že zpráva vlak vyjel z Prahy a do Brna dorazil se zpožděním dvě minuty, není vlastně zpráva – naopak od článku Rychlík do Brna vykolejil, nejméně deset mrtvých. Kdyby se Titanic nepotopil, dneska nikdo netuší, že tato loď někdy existovala. Ale přece jenom bych alespoň u části novin předpokládal, že jejich zájem o ekonomické dění v zemi bude vyváženější, střízlivější a s větším nadhledem i znalostí reality.
