Po stopách Viktora Preisse s fotoaparátem v ruce. Vystoupejte s námi do pražských věží, skýtajících neokoukatelné pohledy na českou metropoli. Dnes do Rezidence Eliška, jednoho z nejmladších pražských "mrakodrapů."
Po celé Praze najdeme bezpočet věží - ať už starých historických, nebo těch nových, které už samy o sobě byly projektovány jako rozhledny.Jsou tu věže samostatné, jsou tu i věže, které stoupají z nějakého nižšího domu. Moderní doba však přichází - namísto domků s věžemi - s domy a budovami, které jsou věží samy o sobě. Řeč je o věžových domech a oněch takzvaných mrakodrapech. Ačkoliv užívat toto označení pro cokoliv, co najdeme v Česku, mi přijde trochu přehnané.
Právě do jedné takové budovy se vypravíme dnes. Rezidence Eliška je mezi věžemi, které jsme navštívili, velká mladice. Dostavěna byla před dvěma lety a svému účelu slouží jen něco málo přes jeden. Vystoupejte s námi na vrchol této sedmadvacetipatrové budovy s 350 byty, jejíž nejvyšší bod se tyčí bezmála sto metrů nad ulicemi pražských Vysočan. Ač se nacházíme trochu dál od centra, které dosud mnoho lidí považuje za jediný kus města, který stojí za to vidět, výška této budovy nám nabídne neopakovatelné pohledy nejen do svého nejbližšího okolí.
Jeden z pěti vysokorychlostních výtahů nás ochotně doveze až na samý vrchol věže - tedy alespoň do posledního obyvatelného patra. Chcete-li ještě výše, musíte už využít schodů. A nejspíš nějakého paklíče, protože všechny technické místnosti na vrcholu stavby jsou samozřejmě zamčené a nedostupné. Nám pro tuto chvíli postačí patro číslo 24 - o patro výš se totiž nachází několikapokojový penthouse a chodba nabízí výhled pouze na jednu světovou stranu. A lézt někomu do bytu - no, řekněme, že nějaké skrupule ještě mám.
Stačí vyhlédnout z okna a kochat se těmi pohledy:
Ale s nějakou opticko-digitální technologií můžeme zapátrat i v dálkách a prohlédnout si prakticky celou Prahu v jednom snímku.
Zkrátka tu můžete stát a jako já po chodbě přebíhat od jednoho okna k druhému, od druhého na požární schodiště a tak stále dokola a zjišťovat, kolik dalších nových neotřelých pohledů na Prahu se vám podaří objevit. Na pohledech z Elišky člověka fascinuje především plocha, již je vidět. Nejsou to jen jednotlivé stavby, které můžete obdivovat z ptačí perspetivy - je to jako byste hleděli na mapu na Googlu a jen si odškrtávali, co jste viděli a kde se to nachází. Není moc míst, z nichž byste viděli všechny ony známé stavby a další věže natolik koncentrovaně. VždyŤ odkud v Praze můžete bez velkých problémů sledovat sídliště na Jižním městě a současně se kochat pohledem na Pražský hrad.
Možná nemá žádnou historii, nejspíš není ani příliš hezká. Ale pohledy, které svým obyvatelům a návštěvníkům Rezidence Eliška nabízí, jsou k nezaplacení.
A jako už tradičně na závěr:
Tak zase někdy v nejvyšších patrech Prahy. (y)
PS. Omluvte prosím kvalitu některých snímků - je to v některých případech opravdu hodně velký ZOOM :)
