Sedím na letišti Jomo Kenyatta v Nairobi a nemůžu přeslechnout rozhovor rozčileného pána z Ugandy s místními autoritami. Zmíněný pán se zcela nekompromisně a zoufale snaží získat přístup do země. Nikdy předtím s tím neměl problém
Sedím na letišti Jomo Kenyatta v Nairobi a nemůžu přeslechnout rozhovor rozčileného pána z Ugandy s místními autoritami. Zmíněný pán se zcela nekompromisně a zoufale snaží získat přístup do země. Nikdy předtím s tím neměl problém – země východní Afriky spolu přeci tvoří jakousi unii, ne-li rovnou konfederaci. Nepotřebuje vízum, vlastně možná nepotřebuje ani pas. Takový malý východoafrický Schengen, byť zatím ne tolik integrovaný.
A proč že tedy uvízl na letišti a nemůže projít přes pasovou kontrolu?
Protože je rok 2021 a celému světu vládne fenomén jménem COVID19.
Zdá se, že v místě odletu někdo zapomněl zkontrolovat, jestli je pán držitelem negativního PCR testu, který je při vstupu do Keni striktně vyžadován. A tak pán, který bud zapomněl jaké jsou podmínky vstupu, nebo se po letech zkušeností ani neobtěžoval je zjišťovat, zůstal trčet na letišti – do země nemůže a do letadla ho bez testu také nepustí. Taková nová verze Terminálu s Tomem Hanksem,
Zmíněný pán totiž nějakým způsobem zapomněl vzít v úvahu fakt, jak neskutečně se svět cestování za posledních 10 měsíců změnil téměř k nepoznání. Jako člověk, který cestuje poměrně často a v podstatě se tím živí, to mohu posoudit z první ruky. Pán žije stále v jakémsi našem „normálu“, jenže tento „normál“ už dávno neexistuje a ač se hrozně snažíme s nadějí vyhlížet lepší zítřky a návrat k němu, věřím, že tenhle vlak už ujel.
S tím, k jak neuvěřitelnému rozmachu mezinárodního cestování v posledních letech došlo, jsme nějak přijali za fakt, že mít možnost cestovat kamkoliv chceme a kdykoliv chceme, je nějaké nezadatelné právo. Dávno jsme vypudili fakt, že se ve skutečnosti jedná o výsadu. O výsadu, o níž se mimochodem většině obyvatelstva Země může pouze nechat zdát.
A pak přišel rok 2020 a všechno se změnilo.
Covid zasáhl celý cestovatelský svět s neskutečnou silou a nikdo z nás nebyl připraven. Během několika málo týdnů – leckde i dnů – se celý svět naprosto zastavil. Na jaře nebylo o této nové nemoci příliš informací, možnost testování byla víceméně v plenkách a o vakcínách se tehdy mluvilo pouze jako o jakési písni vzdálené budoucnosti. Cestování bylo nebezpečné a tak v zásadě přestalo existovat. A celý svět se těšil, až virus porazíme a vrátíme se k našemu normálu.
Jenže je tu začátek roku 2021 a možná je načase, abychom přestali žít v říši fantazie.
Možná si nadále myslíte, že jakékoliv cestování je stále mrtvé, ale v tom případě si dovolím vás vyvést z omylu. Cestování, jak jsme ho znali(nebo většina z nás znala)před rokem 2020 jistě mrtvé je, a zatímco během léta tu existoval jakýsi pocit opojení (minimálně v Evropě – a já se ho osobně nadšeně účastnil), že dokážeme vrátit starý normál, na podzim se začalo ukazovat, že tenhle projekt je mrtvý už v plenkách.
Neomezené, lidově dostupné cestování, bez dalšího, v podstatě přestalo existovat.
Změnila se pravidla. A změnily se trendy. Tytam jsou víkendové výlety po Evropě, nebo jednodenní zájezdy.
Pokud chcete cestovat v roce 2021, nikdo vám nebrání. (Až na některé případy). Pokud se podíváte na to, čemu jsme si navykli říkat cestovatelský semafor, vypadá neskutečně červený. A pro „běžného člověka“ jistě nadále je. Pokud chcete vyrazit na nákup do Drážďan, smůla. Pokud chcete na víkend do Itálie, smůla. Pokud chcete na týden do Thajska, také smůla.
Ale.
Jak jsem řekl – pokud chcete cestovat, nikdo vám nebrání. Nicméně jsou tu úskalí. Podstoupit RT-PCR test na přítomnost SARS-CoV 2 už se stalo jakýmsi standardem. Tu tyčku do nosu vám již dnes strčí prakticky kdekoliv. Pokud chcete cestovat, musíte se testovat. Dokonce i země v rámci Schengenské zóny zjistily, že to bez toho asi nepůjde. A vzhledem k tomu, že tyto testy nejsou zrovna nejlevnější a nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění, víkend v Paříži je sice stále technicky možný, ale rozhodně už není tak nízkonákladovýjako dříve. A tím už není pro většinu populace tolik lákavý. Některé země navíc zavádějí povinnou 5 – 14 denní karanténu po příletu, což krátkodobé cesty likviduje prakticky kompletně. Ale pokud chcete vyrazit do Nepálu a strávit tam dva měsíce – za předpokladu, že vám nevadí karanténa po příletu – nikdo vám nebrání. A ujišťuji vás, že tam kromě vás bude cizinců minimum.
Cestování se znovu probudilo, jen je mnohem nepříjemnější. A účastní se ho jen lidé, kteří na to mají jak finance, tak nervy.
Ale přeci můžeme namítnout, že s přicházejícím očkováním se vše vrátí zpět.
Ale já bych asi byl v tomhle ohledu minimálně opatrný.
Asi bych tady zmínil případ Seychel, které umožnily vstup na své území lidem, kteří byli očkovaní, ale i přesto musí mít negativní test na COVID. Asi se dá očekávat, že od podobných opatření se postupně upustí, ale je otázka, zda se dva roky nastupující trend v cestování rázem změní. Odvážil bych se tvrdit, že spíš těžko. Nehledě na to, že zdaleka ne všichni se hodlají nechat naočkovat. A to už vůbec nezabředám do otázky, nakolik budou různé vakcíny v různých zemích přijímány. Co když dostanete vakcínu od firmy Sinopharm a ta nebude v EU schválena. Znamená to, v případě, že budou uvolněné restrikce pro očkované lidi, že to pro vás platí, nebo ne?
Cestování s sebou nyní přináší spoustu extra povinností, které nikdy nebyly potřeba. A dle mého názoru, je to vlastně tak trochu smlouva. Pokud chcete cestovat a vydáte se na nějakou cestu v roce 2021, přistupujete na určitý sociální kontrakt. Je vám to umožněno, ale musíte počítat s tím, že podstoupíte určitá opatření a omezenía ta se mohou v případě potřeby ze dne na den měnit.
Víte, v jakém světě žijete, a stěžovat si pak, podobně jako pán na letišti v Nairobi, že to takhle přeci nikdy předtím nebylo, je naprosto zbytečné. Je to realita dnešních dnů a nikdo vás cestovat nenutí. Pokud to je pro vás důležité, tak se přizpůsobíte. Dosud se taky nikdo nepozastavoval nad tím, že do některých zemí potřebujete víza, někam očkování a před vstupem do letadla každého zevrubně prohlédnou jako by byl terorista. Svět cestování (a svět obecně) zkrátka reaguje na situace a události kolem nás. A pandemie Covidu je jistě minimálně jedna z nejzásadnějších událostí posledního desetiletí, ne-li ta úplně nejzásadnější…Cestování není právo, ale výsada. A pokud nechceme o tuhle výsadu přijít, je na nás, abychom se přizpůsobili.
Někteří lidé to odmítnou a cestovat přestanou. Jiné to třeba zase naláká. Protože z vlastní zkušenosti můžu říct, že objevovat svět v roce 2021 je neskutečně mnohem autentičtější než kdykoliv předtím, kdy jsem měl tu možnost. A to za těch pár podmínek navíc stojí.
Pokud se ted hrozně mýlím a svět se vrátí zpět, budu spokojený. Ale pokud ne a cestovat budou nadále jen lidi, kterým to stojí za pár nepříjemností – za mě dobrý.
Díky za pozornost :)
