Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Zamyšlení nad Pol Potem, americkým imperialismem a kořeny revoluce

aneb Jsou Pol Pot a pětileté období vlády Rudých Khmérů v Kambodži argumentem proti komunistům nebo spíše proti imperialistům?


Před nedávnem jsem se zabýval problematikou nevinných obětí coby daně za šíření těch či oněch politických idejí, a v té souvislosti jsem si předsevzal trochu nahlédnout do historie jedné z nejšílenějších epizod v dějinách komunismu, vlády Rudých Khmérů v Kambodží v letech 1975-1979. Výsledkem je několik zajímavých souvislostí a krátká úvaha o problému revoluce.
Předně, než nějaký ideologicky řádně naprogramovaný antikomunista, kterých je bohužel všude plno, začne (aniž by četl zbytek článku, což je rovněž častým zjevem) řvát něco ve smyslu, že zpochybňuji míru Pol Potovy hrůzovlády – nezpochybňuji.  Byla to hrůzovláda, respektive kolektivní šílenství, jež by si nikdo soudný nepřál zažít. Šílenství, které mimochodem nemá s komunistickým ideálem nic společného, protože ten  přirozeně staví na všem pozitivním, co bylo v dějinách vytvořeno a vybudováno, tedy především na technologiích a průmyslu, nikoli na absurdním popření toho všeho a návratu do neolitu, jak to praktikovali Rudí Khmérové.
Nicméně všechno má své kořeny a na ty se obvykle zapomíná. Je tedy na čase je připomenout:
Fakt č. 1: V letech 1969 až 1973 americké bombardéry, pokoušející se zničit severovietnamské základny v Kambodži, z nichž mnohé nikdy neexistovaly, zabily více než půl milionu kambodžských zemědělců. Kobercové bombardování ze strany USA však dle analytiků mělo svůj podíl i na podpoře Rudých Khmérů obyvatelstvem. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Pnompenhu. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb, než během druhé světové války na Japonsko.
Fakt č. 2: Bilance Pol Potových obětí z let 1975 – 1979 kolísá mezi 250 000–3 000 000; Kambodža měla celkem 7 000 000 obyvatel. Jen menšina obětí byla popravena, většina zemřela hladem, nemocemi a vyčerpáním. Třetina až polovina veškerého obyvatelstva Kambodže za vlády Rudých Khmerů onemocněla nebo hladověla, případně obojí.
Bilance: Spojené státy jsou jsou za stejné období co se nevinných obětí týče nanejvýš šestkrát (v případě nejvyššího odhadu počtu Pol Potových obětí) horší než jeden z nejhorších tyranských režimů všech dob. Pokud by měli Rudí Khmérové na svědomí jeden a půl milionu Kambodžanů, byli by jen třikrát “výkonnější“ než Spojené státy americké. Laskavý čtenář jistě uzná, že to již stojí za zmínku.
Než se dostanu k obecnější úvaze o rizicích revoluce, ukončím tuto část malou perličkou: Pol Pota a jeho boj proti Vietnamu podporovali Reagan a Thatcherová. Ano, toho Pol Pota, jehož antikomunisté, obvykle současně uctívající Reagana a Thatcherovou, používají jako argument proti  komunistům (byl to mimochodem socialistický Vietnam, jenž Kambodžu od hrůzovlády osvobodil).
Pokročme dále: Když se podíváme na situaci, v níž se nacházeli Kambodžané v první polovině sedmdesátých let, není vůbec divu, že Rudé Khméry podporovali. Agrese USA, vláda, která s tím nic nedělá, nevinné oběti, rostoucí frustrace... Ne, opravdu není čemu se divit. Problém je, že když vypukne násilná revoluce, je strašně ošidné předvídat, jak se zvrtne. Revoluce je něco jako kvantová “vlnová funkce“, která může “zkolabovat“ do bezpočtu podob. Může a nemusí přinést zlepšení situace. Může a nemusí vyvolat na tento svět všemožné démony (viz Karikova kniha Brány meonu). Nicméně pokud frustrace ve společnosti dosáhne míry, kdy lidé jsou ochotni riskovat cokoli, pak se společnost mění v sud s prachem a nějaká ta jiskra se často najde. Pakliže se v reálné politice činné výrazně levicové síly snaží o reformu společnosti, o změnu jejího stupidního, tedy sebedestruktivního v Koukolíkově smyslu, neoliberálního kurzu a boj proti imperiálním snahám USA, snaží se tím tak mimo jiné i zabránit nekontrolovatelnému výbuchu revoluce, protože nejspíš velice dobře vědí, že takový výbuch by mohl snadno smést i je. Pakliže je tedy Pol Pot argumentem proti nějaké ideologii, pak je argumentem proti americkému imperialismu, neboť bez něj by se k moci nejspíš nikdy nedostal.

Před nedávnem jsem se zabýval problematikou nevinných obětí coby daně za šíření těch či oněch politických idejí, a v té souvislosti jsem si předsevzal trochu nahlédnout do historie jedné z nejšílenějších epizod v dějinách komunismu, vlády Rudých Khmérů v Kambodží v letech 1975-1979. Výsledkem je několik zajímavých souvislostí a krátká úvaha o problému revoluce.

Předně, než nějaký ideologicky řádně naprogramovaný antikomunista, kterých je bohužel všude plno, začne (aniž by četl zbytek článku, což je rovněž častým zjevem) řvát něco ve smyslu, že zpochybňuji míru Pol Potovy hrůzovlády – nezpochybňuji.  Byla to hrůzovláda, respektive kolektivní šílenství, jež by si nikdo soudný nepřál zažít. Šílenství, které mimochodem nemá s komunistickým ideálem nic společného, protože ten  přirozeně staví na všem pozitivním, co bylo v dějinách vytvořeno a vybudováno, tedy především na technologiích a průmyslu, nikoli na absurdním popření toho všeho a návratu do neolitu, jak to praktikovali Rudí Khmérové.

Nicméně všechno má své kořeny a na ty se obvykle zapomíná. Je tedy na čase je připomenout:

Fakt č. 1: V letech 1969 až 1973 americké bombardéry, pokoušející se zničit severovietnamské základny v Kambodži, z nichž mnohé nikdy neexistovaly, zabily více než půl milionu kambodžských zemědělců. Kobercové bombardování ze strany USA však dle analytiků mělo svůj podíl i na podpoře Rudých Khmérů obyvatelstvem. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Pnompenhu. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb, než během druhé světové války na Japonsko.

Fakt č. 2: Bilance Pol Potových obětí z let 1975 – 1979 kolísá mezi 250 000–3 000 000; Kambodža měla celkem 7 000 000 obyvatel. Jen menšina obětí byla popravena, většina zemřela hladem, nemocemi a vyčerpáním. Třetina až polovina veškerého obyvatelstva Kambodže za vlády Rudých Khmerů onemocněla nebo hladověla, případně obojí.

Bilance: Spojené státy jsou jsou za stejné období co se nevinných obětí týče nanejvýš šestkrát (v případě nejvyššího odhadu počtu Pol Potových obětí) horší než jeden z nejhorších tyranských režimů všech dob. Pokud by měli Rudí Khmérové na svědomí jeden a půl milionu Kambodžanů, byli by jen třikrát “výkonnější“ než Spojené státy americké. Laskavý čtenář jistě uzná, že to již stojí za zmínku.

Než se dostanu k obecnější úvaze o rizicích revoluce, ukončím tuto část malou perličkou: Pol Pota a jeho boj proti Vietnamu podporovali Reagan a Thatcherová. Ano, toho Pol Pota, jehož antikomunisté, obvykle současně uctívající Reagana a Thatcherovou, používají jako argument proti  komunistům (byl to mimochodem socialistický Vietnam, jenž Kambodžu od hrůzovlády osvobodil).

Pokročme dále: Když se podíváme na situaci, v níž se nacházeli Kambodžané v první polovině sedmdesátých let, není vůbec divu, že Rudé Khméry podporovali. Agrese USA, vláda, která s tím nic nedělá, nevinné oběti, rostoucí frustrace... Ne, opravdu není čemu se divit. Problém je, že když vypukne násilná revoluce, je strašně ošidné předvídat, jak se zvrtne. Revoluce je něco jako kvantová “vlnová funkce“, která může “zkolabovat“ do bezpočtu podob. Může a nemusí přinést zlepšení situace. Může a nemusí vyvolat na tento svět všemožné démony (viz Karikova kniha Brány meonu). Nicméně pokud frustrace ve společnosti dosáhne míry, kdy lidé jsou ochotni riskovat cokoli, pak se společnost mění v sud s prachem a nějaká ta jiskra se často najde. Pakliže se v reálné politice činné výrazně levicové síly snaží o reformu společnosti, o změnu jejího stupidního, tedy sebedestruktivního v Koukolíkově smyslu, neoliberálního kurzu a boj proti imperiálním snahám USA, snaží se tím tak mimo jiné i zabránit nekontrolovatelnému výbuchu revoluce, protože nejspíš velice dobře vědí, že takový výbuch by mohl snadno smést i je. Pakliže je tedy Pol Pot argumentem proti nějaké ideologii, pak je argumentem proti americkému imperialismu, neboť bez něj by se k moci nejspíš nikdy nedostal.

Autor: Jaroslav POLÁK | čtvrtek 8.3.2012 8:36 | karma článku: 15,80 | přečteno: 1281x
  • Další články autora

Jaroslav POLÁK

Horizonty událostí (skica)

„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.

6.4.2022 v 11:11 | Karma: 7,75 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Jaroslav POLÁK

Její krásný oči (skica)

„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.

4.4.2022 v 21:58 | Karma: 13,27 | Přečteno: 396x | Diskuse| Poezie a próza

Jaroslav POLÁK

Zamyšlení nad celníkem a farizejem

Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.

13.2.2022 v 15:38 | Karma: 10,20 | Přečteno: 396x | Diskuse| Společnost

Jaroslav POLÁK

Názorové bujení

Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.

9.2.2022 v 10:00 | Karma: 6,73 | Přečteno: 152x | Diskuse| Miniblogy

Jaroslav POLÁK

Kratochvilné vyprávění

„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.

7.2.2022 v 18:56 | Karma: 10,62 | Přečteno: 304x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Ukrajina zničila ruskou minolovku, drony poškodila rafinerii ve Slavjansku

19. května 2024  13:12

Sledujeme online Zničili jsme minolovku ruské černomořské flotily, ohlásili v sobotu večer ukrajinští námořníci. V...

Malostranský zápisník: Chcimír, nebo mírotvorce? Kdo spolkl ropuchu?

19. května 2024

Premium Nechceme slevu zadarmo – a při hlasování o skvělém migračním paktu se statečně zdržíme! ODS už...

Babiš s ruskou vlajkou byl trefný, míní Lipavský. Jitří to společnost, řekl Bžoch

19. května 2024  12:57

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) považuje kampaň, ve které byl zparodován vizuál hnutí ANO,...

Řidičku překvapila mokrá silnice, dodávka skončila po nehodě na střeše

19. května 2024  12:52

Mokrá silnice zřejmě překvapila řidičku Škody Fabie, která způsobila v neděli dopoledne nehodu obce...

  • Počet článků 606
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1349x
Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o pravoslaví, filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky jsem demokratický levičák. Nenápadně jurodivý.

Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky

Oblíbené články