V. K. Arseňjev: Ussurijským krajem, Dersu Uzala (recenze)
Rychle jsem sehnal stejnojmennou knihu, ta je však pokračováním knihy „Ussurijským krajem“. Když jsem ji konečně v jednom internetovém antikvariátu objevil a zakoupil, mohl jsem si konečně přečíst, jak to s goldským lovcem a stopařem Desuem Uzalou bylo doopravdy.
Zde je nutno podotknout, že tak jak jsou, jsou Arseňjevovy cestopisy nezfilmovatelné. Je v nich skryt příběh, ale ten musel Kurosawa vydolovat a upravit, aby dal vzniknout filmovému vyprávění. Arseňjevovy knihy posloužily jako surovina. Na rozdíl od filmu nemají tyto dva na sebe navazující cestopisy, odehrávající se na Dálném Východě v letech 1902 a 1906-1907, sevřený románový tvar. Prostě popisují, co se ten který den dělo, a nikoli to, co by se mělo dít v souladu s těmi či oněmi vypravěčskými pravidly. Musím říci, že mě to, coby spisovatele, fascinovalo. Knihy mne neustále překvapovaly tím, že neměly žádný dramatický rytmus, a díky tomu jsem si uvědomil, nakolik beletrie, tváří-li se, že popisuje skutečný život, často klame!
Vraťme se však ke knihám samotným. Badatel, cestovatel, přírodovědec a spisovatel Vladimír Klavdijevič Arseňjev působil v letech 1899 až 1930 na Dálném Východě a podnikl řadu významných výzkumných cest. V roce 1902 se seznámil s Dersuem Uzalou, jedním z posledních příslušníků malého národa Goldů, s nímž se spřátelil a který mu několikrát zachránil život a i jinak mu byl neocenitelnou oporou. Arseňjev popisuje, jak se na konci první společné cesty rozloučili a pak se náhodou opět setkali v roce 1906, kdy se dohodli, že se na jaře příštího roku (1907) Dersu opět připojí k další z Arseňjevových výprav.
Kvůli Dersuovi jsem knihy četl především a nutno dodat, že v knihách je ještě životnější než ve filmu. Jeho přirozená lidská dobrota, úcta k životu, nezištnost a animistická víra v oživenost všeho jsoucího prostě chytnou za srdce. Fascinující je jeho hluboká znalost přírody, v níž se pohyboval, a schopnost vyčíst i z těch nejnepatrnějších stop důležité informace – v tom až neuvěřitelně připomíná jiného mého milovaného literárního hrdinu (ovšem fiktivního) – Sherlocka Holmese. Jeho příběh je dojemný a smutný – neštovice mu vzaly ženu a děti a on zůstal sám. Přesto nerezignoval, přitakává životu, žije rád a nikdy si nestěžuje.
Knihy však nejsou jen o Dersuovi. Autor detailně, den po dni, popisuje vše důležité, co viděl a zažil, nic nepřikrášluje, prostě podává zprávu. Tím pádem se čtenář musí prokousat (není-li nadšencem do geologie, zeměpisu či botaniky) dlouhými popisy hornin, rostlin a všemožných druhů zvířat, které se na té či oné lokalitě vyskytují, soupisy řek, říček a potoků, i podrobnými popisy cesty ve dnech, kdy se nic zvláštního nestalo. Jenže život není román, hektické dny se střídají s těmi zdánlivě nezajímavými a detailní mapování zkoumaného území byla Arseňjevova práce. Velice mě zaujalo, když v jednom soupisu nerostů jako jeden z mnoha vcelku nezajímavých kamenů zmiňuje smolinec. Kdyby tak věděl...
Autor také čtenáři jasně ukazuje, že cestování po Sibiři není žádný nedělní výlet, ale tvrdá dřina. Někdy není co jíst, nikde žádná odborná pomoc, pokud člověk onemocní nebo se zraní, invaze milionů komárů a muchniček v létě a třeskuté mrazy v zimě, neustálé nebezpečí a jen občas trochu nezkalené romantiky. Nicméně Arseňjev tuto práci zjevně miloval – porůznu zmiňuje ten krásný pocit svobody, který se na začátku každé cesty dostavoval.
Velmi zajímavé pro mne však byly jeho popisy života lidí nejrůznějších národností, kteří v kraji v té době žili. Zvláštní pozornost věnuje Číňanům, které na jednu stranu charakterizuje jako lidi nesmírně pracovité a často pohostinné, na stranu druhou jako lidi, kteří bezskrupulózně drancují své okolí – včetně původních obyvatel kraje, které si téměř zotročili. Čtenář dostává možnost nahlédnout do života lidí v době, kdy se vše kolem nich měnilo a tempo změn se mělo v budoucnu ještě zrychlit. Arseňjevovy popisy tak slouží jako momentky zachycující jednu z etap společenských změn na Dálném Východě na počátku dvacátého století.
V tomto směru je zajímavé sledovat vztah různých skupin lidí ke zvířatům. Zatímco Číňané zabíjejí vše, z čeho mohou mít užitek, bez ohledu na škody, které tím páchají, a Rusové střílejí po kde čem prostě "ze sportu", Dersu – pro něhož je vše živé i neživé "lidi" – zabíjí uvážlivě a tehdy, kdy je to potřeba. Celkově se zdá, že původní obyvatelé Dálného Východu žili v lepší harmonii s přírodou než přistěhovalci, čímž Arseňjev (o objektivitě jehož popisů nelze mít vážných pochyb) alespoň v tomto případě celkem potvrzuje představy o "ušlechtilém divochovi".
Byla-li řeč o Dersuově animismu, je třeba zmínit i Arseňjevův pohled na svět – ten je velmi vědecký, je poznat, že má rozsáhlé přírodovědné vzdělání své doby. Přesto si však s Dersuem rozumí a jsou schopni se vzájemně chovat ve vzájemné úctě a přátelské lásce.
Druhá kniha končí velmi smutně – stejně jako film – Dersu, kterému se zhorší zrak, žije s Arseňjevem ve městě a trápí se v jemu cizím a nesrozumitelném světě tak dlouho, že nakonec odejde zpět do hor, kde je zavražděn.
Arseňjevovy knihy mají, myslím, co říci i současnému čtenáři; pro mě byly velmi obohacující. Arseňjev píše povětšinou čtivě a umí čtenáře přenést do míst, jež právě popisuje, a umí též napínavě vystihnout atmosféru dramatických situací.
Na závěr se rozloučím s jedním postřehem, který se sice týká (doslovně) cestování, ale má i metaforický přesah: "Když máte před sebou ještě dalekou cestu, obyčejně nepospícháte, ale čím více se blížíte ke konci, tím více jste vzrušeni, začínáte spěchat, dělat chyby a často se octnete v úzkých. Za takových okolností se musí člověk ovládnout a trpělivě jít stále stejným tempem dál." (Dersu Uzala, s. 229)
ARSEŇJEV, V. K. Ussurijským krajem. Praha : Mladá fronta, 1953. 326 stran.
ARSEŇJEV, V. K. Dersu Uzala. Praha : Mladá fronta, 1955. 247 stran.
Rychle jsem sehnal stejnojmennou knihu, ta je však pokračováním knihy „Ussurijským krajem“. Když jsem ji konečně v jednom internetovém antikvariátu objevil a zakoupil, mohl jsem si konečně přečíst, jak to s goldským lovcem a stopařem Desuem Uzalou bylo doopravdy.
Zde je nutno podotknout, že tak jak jsou, jsou Arseňjevovy cestopisy nezfilmovatelné. Je v nich skryt příběh, ale ten musel Kurosawa vydolovat a upravit, aby dal vzniknout filmovému vyprávění. Arseňjevovy knihy posloužily jako surovina. Na rozdíl od filmu nemají tyto dva na sebe navazující cestopisy, odehrávající se na Dálném Východě v letech 1902 a 1906-1907, sevřený románový tvar. Prostě popisují, co se ten který den dělo, a nikoli to, co by se mělo dít v souladu s těmi či oněmi vypravěčskými pravidly. Musím říci, že mě to, coby spisovatele, fascinovalo. Knihy mne neustále překvapovaly tím, že neměly žádný dramatický rytmus, a díky tomu jsem si uvědomil, nakolik beletrie, tváří-li se, že popisuje skutečný život, často klame!
Vraťme se však ke knihám samotným. Badatel, cestovatel, přírodovědec a spisovatel Vladimír Klavdijevič Arseňjev působil v letech 1899 až 1930 na Dálném Východě a podnikl řadu významných výzkumných cest. V roce 1902 se seznámil s Dersuem Uzalou, jedním z posledních příslušníků malého národa Goldů, s nímž se spřátelil a který mu několikrát zachránil život a i jinak mu byl neocenitelnou oporou. Arseňjev popisuje, jak se na konci první společné cesty rozloučili a pak se náhodou opět setkali v roce 1906, kdy se dohodli, že se na jaře příštího roku (1907) Dersu opět připojí k další z Arseňjevových výprav.
Kvůli Dersuovi jsem knihy četl především a nutno dodat, že v knihách je ještě životnější než ve filmu. Jeho přirozená lidská dobrota, úcta k životu, nezištnost a animistická víra v oživenost všeho jsoucího prostě chytnou za srdce. Fascinující je jeho hluboká znalost přírody, v níž se pohyboval, a schopnost vyčíst i z těch nejnepatrnějších stop důležité informace – v tom až neuvěřitelně připomíná jiného mého milovaného literárního hrdinu (ovšem fiktivního) – Sherlocka Holmese. Jeho příběh je dojemný a smutný – neštovice mu vzaly ženu a děti a on zůstal sám. Přesto nerezignoval, přitakává životu, žije rád a nikdy si nestěžuje.
Knihy však nejsou jen o Dersuovi. Autor detailně, den po dni, popisuje vše důležité, co viděl a zažil, nic nepřikrášluje, prostě podává zprávu. Tím pádem se čtenář musí prokousat (není-li nadšencem do geologie, zeměpisu či botaniky) dlouhými popisy hornin, rostlin a všemožných druhů zvířat, které se na té či oné lokalitě vyskytují, soupisy řek, říček a potoků, i podrobnými popisy cesty ve dnech, kdy se nic zvláštního nestalo. Jenže život není román, hektické dny se střídají s těmi zdánlivě nezajímavými a detailní mapování zkoumaného území byla Arseňjevova práce. Velice mě zaujalo, když v jednom soupisu nerostů jako jeden z mnoha vcelku nezajímavých kamenů zmiňuje smolinec. Kdyby tak věděl...
Autor také čtenáři jasně ukazuje, že cestování po Sibiři není žádný nedělní výlet, ale tvrdá dřina. Někdy není co jíst, nikde žádná odborná pomoc, pokud člověk onemocní nebo se zraní, invaze milionů komárů a muchniček v létě a třeskuté mrazy v zimě, neustálé nebezpečí a jen občas trochu nezkalené romantiky. Nicméně Arseňjev tuto práci zjevně miloval – porůznu zmiňuje ten krásný pocit svobody, který se na začátku každé cesty dostavoval.
Velmi zajímavé pro mne však byly jeho popisy života lidí nejrůznějších národností, kteří v kraji v té době žili. Zvláštní pozornost věnuje Číňanům, které na jednu stranu charakterizuje jako lidi nesmírně pracovité a často pohostinné, na stranu druhou jako lidi, kteří bezskrupulózně drancují své okolí – včetně původních obyvatel kraje, které si téměř zotročili. Čtenář dostává možnost nahlédnout do života lidí v době, kdy se vše kolem nich měnilo a tempo změn se mělo v budoucnu ještě zrychlit. Arseňjevovy popisy tak slouží jako momentky zachycující jednu z etap společenských změn na Dálném Východě na počátku dvacátého století.
V tomto směru je zajímavé sledovat vztah různých skupin lidí ke zvířatům. Zatímco Číňané zabíjejí vše, z čeho mohou mít užitek, bez ohledu na škody, které tím páchají, a Rusové střílejí po kde čem prostě "ze sportu", Dersu – pro něhož je vše živé i neživé "lidi" – zabíjí uvážlivě a tehdy, kdy je to potřeba. Celkově se zdá, že původní obyvatelé Dálného Východu žili v lepší harmonii s přírodou než přistěhovalci, čímž Arseňjev (o objektivitě jehož popisů nelze mít vážných pochyb) alespoň v tomto případě celkem potvrzuje představy o "ušlechtilém divochovi".
Byla-li řeč o Dersuově animismu, je třeba zmínit i Arseňjevův pohled na svět – ten je velmi vědecký, je poznat, že má rozsáhlé přírodovědné vzdělání své doby. Přesto si však s Dersuem rozumí a jsou schopni se vzájemně chovat ve vzájemné úctě a přátelské lásce.
Druhá kniha končí velmi smutně – stejně jako film – Dersu, kterému se zhorší zrak, žije s Arseňjevem ve městě a trápí se v jemu cizím a nesrozumitelném světě tak dlouho, že nakonec odejde zpět do hor, kde je zavražděn.
Arseňjevovy knihy mají, myslím, co říci i současnému čtenáři; pro mě byly velmi obohacující. Arseňjev píše povětšinou čtivě a umí čtenáře přenést do míst, jež právě popisuje, a umí též napínavě vystihnout atmosféru dramatických situací.
Na závěr se rozloučím s jedním postřehem, který se sice týká (doslovně) cestování, ale má i metaforický přesah: "Když máte před sebou ještě dalekou cestu, obyčejně nepospícháte, ale čím více se blížíte ke konci, tím více jste vzrušeni, začínáte spěchat, dělat chyby a často se octnete v úzkých. Za takových okolností se musí člověk ovládnout a trpělivě jít stále stejným tempem dál." (Dersu Uzala, s. 229)
ARSEŇJEV, V. K. Ussurijským krajem. Praha : Mladá fronta, 1953. 326 stran.
ARSEŇJEV, V. K. Dersu Uzala. Praha : Mladá fronta, 1955. 247 stran.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Írán udeřil na „satanisty“, zadržel 250 lidí. Podle policie byli obscénní
Íránská policie zatkla za propagaci satanismu více než 250 lidí, včetně tří Evropanů. S odkazem na...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem je přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
Fica střelili CIA, WHO a Ukrajinec. Atentát spustil kolotoč dezinformací
Po atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica se ihned na sociálních sítích vyrojily...
Ukrajinci přeměnili sportovní letadla na stroje zkázy. Rusové jsou bezradní
Premium Ukrajinci využívají k útokům na ruském území stále kreativnější postupy. Jedním z posledních je...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot