Tajemství soumraku (povídka)

Stmívá se. Procházíš úzkou ulicí, nahlížíš do výkladních skříní polozapomenutých antikvariátů snad skrývajících v zaprášených regálech vedle šestákových románů i arabsky psané grimoáry, otevírající brány k tajemstvím hvězdných světů.

Stmívá se...
A po hodinách chůze dostaneš hlad a němý obchodníček ti prodá kaštany v pergamenovém kornoutu. Pojídáš je a prohlížíš si vybledlý arabský rukopis na pergamenu.
Neumíš arabsky.
Zahazuješ kornout.
Kráčíš dál.
Stmívá se...
Přikrčené domky, okna vidoucí i slepá, a po dláždění tečou slzy.
Zdá se, jakoby někde nablízku čekal golem připravený tě ztrestat, pokud bys promluvil hlasitěji než šeptem.
Jsi tu jen hostem.
Ulice bez odboček.
Jak dlouho už bez cíle bloumáš tou pohádkově krásnou zapadlou uličkou?
Stmívá se...
Není cesty zpět.
Ulice do Věčnosti.

Stmívá se.

A po hodinách chůze dostaneš hlad a němý obchodníček ti prodá kaštany v pergamenovém kornoutu. Pojídáš je a prohlížíš si vybledlý arabský rukopis na pergamenu.

Neumíš arabsky.

Zahazuješ kornout.

Kráčíš dál.

Stmívá se.

Přikrčené domky, okna vidoucí i slepá, a po dláždění tečou slzy.

Zdá se, jakoby někde nablízku čekal golem připravený tě ztrestat, pokud bys promluvil hlasitěji než šeptem.

Jsi tu jen hostem.

Ulice bez odboček.

Jak dlouho už bez cíle bloumáš tou pohádkově krásnou zapadlou uličkou?

Stmívá se.

Není cesty zpět.

Ulice do Věčnosti.

(napsáno někdy v druhé polovině 90. let)