Sklepení (báseň)

Tuto báseň jsem napsal někdy v roce 2000. Je vzpomínkou na o něco starší dobu, tj. zhruba polovinu devadesátých let, kdy ještě bylo možné celkem dobře zkoumat brněnské podzemí na vlastní pěst. Ano, bylo to nebezpečné a nelegální, ale též velmi magické a poetické. 

SKLEPENÍ

věnováno Dagmar

Ve věčné noci

úplněk září

vzpomínky šeptají

o dávných hrách

Rozbité okno

stává se tváří

démoni zpívají.

Necítíš strach

Podzemí čeká

s tisícem pastí

Duchové ve zdech

a můry sní

Podzemí čeká

s tisícem tváří

teď s duchy ve zdech

budeme snít.

Praskliny dýchají.

na stěnách tančí stín

světy se zachvějí

s doteky pavučin

Brány se otevřou

když s voskem na rukách

odcházíš – do hlubin.

Rozvířit prach!