Seriál The Code – pozvánka do kyberpunkové současnosti

Někdejší sci-fi se stala realitou. Nebo lépe: Realita překonala někdejší sci-fi. Prohlášení tohoto druhu v minulosti již zazněla několikrát, ale pro žádné období moderních dějin to neplatí v takové míře, jako pro naši současnost.

Žijeme v době dravých korporací, tajnůstkářských vlád, všudypřítomné sítě i protřelých hackerů. Žijeme v době, kdy experimentujeme s rozšířenou realitou a lidé hledají v reálném prostoru virtuální předměty. Jistě, stále ještě nemáme zdířky v hlavách, ale to ve skutečnosti není klíčový aspekt kyberpunku. A najednou nám to připadá docela normální, všední a někdy snad i nudné.

Ti starší z nás, mě nevyjímaje, se občas – tváří v tvář nejen možnosti, ale téměř nutnosti, být kýmkoli zastižitelný kdykoli a kdekoli  – občas zasní nad dobou, kdy ani pevná linka nebyla úplně běžná, kdy člověk mohl na pár dní zmizet na vandr a prostě nebýt v kontaktu, na dobu, kdy bylo všechno pomalejší a jaksi klidnější. Ta doba je však pryč, přišly nové technologie a s nimi i proměna mezilidských vztahů, způsobů komunikace a sdílení.

Tuto dobu, tuto kyberpunkovou dobu, v níž žijeme, dobře ilustruje málo známý australský seriál The Code (2014). Kdyby byl natočen před patnácti lety, patřil by do žánru sci-fi, dnes je to prostě thriller ze současnosti. Námět této šestidílné (mini)série není nijak zvlášť originální.

Vláda, v tomto případě australská, řeší skandál jednoho z ministrů, PR agentura se to snaží vyžehlit, investigativní novinář naopak rozmáznout, a v tom se objeví další, mnohem větší, průšvih. Vše začíná nehodou: Zamilovaný pár Aboriginců se věnuje víc sobě než řízení a srazí se s kamionem. Dívka zemře, mladík je podezřelý a někdo se úporně snaží všechno ututlat.

To by se asi i povedlo, kdyby si toho nevšiml výše zmíněný investigativní novinář Ned Banks (Dan Spielman) a nevložil se do toho jeho duševně značně nestabilní bratr Jesse (Ashley Zukerman), o nějž se Ned stará. Divák je velmi rychle vtažen do světa nejrůznějších vládních a korporativních zájmů, špionáže a kradení technologií, hráčů na scéně přibývá geometrickou řadou.

Upřímně nevím, jestli počet aktérů v příběhu je silnou nebo slabou stránkou celého seriálu. Příběh je rozhodně věrohodný, ale divák toho má plnou hlavu. V knižní podobě by to nevadilo – čtenář se může zastavit a srovnat si v hlavě tu spoustu informací, ale filmový příběh udává možná až příliš rychlé tempo. Nicméně příběh sám o sobě je dobrý, jednotlivé nitky se splétají a vše postupně zapadá dohromady. Před divákem postupně vyvstává otázka, zda přeci jen nemá občas vláda legitimní důvod něco tajit, zvláště když se jedná o potenciálně nebezpečný technologický průlom. A také: Jak daleko je při hájení takového zájmu vlastně možné zajít?

Přestože se v seriálu konspiruje a utajuje, stoupenci konspiračních teorií a ti, kteří by očekávali něco na způsob Akt X, přijdou zkrátka. Nikdo nechce ovládnout svět, nikdo netutlá blízké setkání třetího druhu. To se mi na seriálu líbí.

Vzhledem k množství postav a jejich vzájemných vztahů je takřka nemožné se jim věnovat podrobněji. Navíc, po pravdě řečeno, nejsou jednotliví aktéři nijak zvlášť typově pozoruhodní. To neznamená, že by postavy seriálu byly ploché, špatně zahrané nebo psychologicky nevěrohodné, ale ani nijak podstatně nevynikají. Spíše slouží příběhu než aby příběh sloužil jim.

V mých očích v hlavní roli tohoto seriálu ve skutečnosti vystupují technologie. Způsob, jak jsou zapojeny do dění, je zobrazen způsobem až fascinujícím. Vzduchem létají esemesky a tečou data, všechno je rychlé, online, včetně akcí a protiakcí v kyberprostoru. Tvůrci seriálu vše navíc velmi zajímavým způsobem vizualizují, takže divák může číst, co postava právě čte na monitoru nebo v telefonu, a je do toho světa zcela vtažen. Často jsem si říkal, jak bych tím byl uchvácen, kdybych seriál viděl v době, kdy by to bylo ještě sci-fi. Když zpětně přemýšlím o svých pochybnostech ohledně hektického tempa a množství aktérů: Není tomu ale dnešním světě skutečně tak? Svět je propojený a lidských interakcí opravdu přibývá až k nepřehlednosti.

Přestože seriál The Code není nějakým zásadním uměleckým skvostem, rozhodně neurazí a milovníky technologií a spletitých příběhů bezpochyby potěší.
Sám se těším na druhou, letošní, řadu tohoto seriálu, která bude k vidění na Sundance TV od 3. listopadu. Vzhledem k tomu, že jak v první sérii, tak v té letošní, se divák musí obejít bez českých titulků, je vhodné upozornit, že ke sledování je zapotřebí dobrá pasivní znalost angličtiny.