Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

Dnes jsem byl zase na návštěvě a protože bylo konečně hezky, vzal jsem babičku na projížďku po okolí. Zmíněná sympatická sestřička mi pomohla s babičkou do pojízdného křesla a vyrazili jsme. Nejprve jsem babičku povozil po areálu nemocnice a pak jsme vyrazili do blízké Kamenné kolonie na Červeném kopci. V Kaménce jsem už dlouho nebyl a samotného mě zajímalo, jak to tam teď vypadá. Na můj vkus moc luxusně, ale co už…

Babička měla radost, já jí něco povídal, ale pořád jsem myslel na tu sympatickou sestřičku. Milá, pěkná, laskavá, zhruba mého věku, mé babičce říká něžně Apolenko, co kdybych ji pozval na rande? Uznejte, že milá, pěkná, laskavá žena patřičného věku, která je navíc zkušená zdravotní sestra z LDNky, je, zvláště z dlouhodobého hlediska, nepřekonatelná partie!

No jo, říkal jsem si, ale jak se vlastně taková sestra z LDNky na rande zve? Jak se vlastně vůbec zve na rande nějaká dočista cizí dospělá žena? Připouštím, že v tomto směru neoplývám bohatými zkušenostmi. Možná bych se mohl zeptat kolegyně v práci, říkal jsem si, ženy jsou moudré a umí poradit!

Blížila se pátá hodina, tak jsem se s babičkou vrátil zpět do toho smutného prostředí. Pomohl jsem jí povečeřet, rozloučil se a na odchodu se pozdravil se sestrami. Byla mezi nimi i ta, na kterou jsem si myslel. Nenápadně jsem mrkl na její levou ruku. Smůla, ten snubák tam jistě nemá pro nic za nic. A čemu se vlastně divím, řekl jsem si, vždyť je to, zvláště z dlouhodobého hlediska, nepřekonatelná partie!