Rozloučení s KSČM
Už dlouho jsem v často příkrém rozporu s mnoha mediálně aktivními členy strany a stále častěji musím zaujímat postoj typu „Jsem sice také člen KSČM, ale...“. A jak je známo – cokoli je v takovém případě řečeno před „ale“, ve skutečnosti neplatí. Za poslední dva roky se stalo mnohé, především pokud jde o Rusko, islamofobii a nyní o problém uprchlíků z válečných a totalitních zón, a ve vypjaté atmosféře s tím spojené se, řekněme, leccos zviditelnilo či nabralo na zřetelnosti.
Konkrétně je mi značně proti mysli často vypjatý a někdy dokonce i nahnědlý a rasistický postoj množství členů KSČM k imigrantům a menšinám, vnímání současného Německa a Němců sedmdesát let starýma očima (což bych snad odpustil starým členům strany, ale je to běžné i u mladších členů), naivní idealizace minulého režimu a bagatelizace či dokonce glorifikace zločinů, které byly v jeho jménu spáchány, idealizace putinovského Ruska a kýčovitý panslavismus, ulpívání na překonané a dle mého soudu dávno mrtvé ideologii marxismu-leninismu a neochotu zabývat se progresivními trendy moderní radikální levice.
Vůbec se zdá, že většina českých komunistů jakoby nežila v přítomnosti a pro budoucnost, ale v jakési mýticky zabarvené hrdinské minulosti (jejíž část mimochodem hrdinská rozhodně byla, ale ani v té nejskvělejší minulosti nelze skutečně žít).
Některé z těchto aspektů lze navíc vnímat i u vlivných členů strany (například pokrytectví europoslanců a vedení za KSČM pokud jde o přistěhovalecké kvóty). Opravdu si nepřeji abych byl skrze své členství v KSČM spojován s lidmi, s nimiž v tolika podstatných věcech principiálně nesouhlasím. Nehledě na to, že způsob, jakým se mnozí členové KSČM chápou žhavých témat dnešní vypjaté doby, naznačuje, že si namísto studia Marxe vystačí s jednoduchými schématy a stereotypy. Je to, musím říci, dosti frustrující.
Dlouho jsem doufal, že budu mít dost sil těmto trendům čelit a prosazovat ve straně myšlenky moderní marxistické levice, ale jsem stále více přesvědčen, že to nejspíš není průchozí. A já už, mimo jiné i ze zdravotních důvodů, nemám dost sil na to, abych žil aktivním stranickým životem a probojovával v KSČM své myšlenky a postoje (smekám před těmi, kdo tak činí).
Jsou soudruzi, kvůli nimž jsem svůj odchod dlouho odkládal a zvažoval, protože mám potřebu být s nimi solidární a podporovat jejich práci. Patří k nim například Jiří Dolejš, jehož střízlivých politických a ekonomických názorů si velmi vážím, i když si myslím, že by možná mohl být přeci jen trošku radikálnější, Tomáš Vokoun, jehož nasazení a velké osobní oběti pokud jde o studium a prosazování moderních a nosných myšlenek radikální levice nadšeně obdivuji, Věra-Klontza Jaklová, s níž se sice v lecčems neshodnu, ale která skutečně hluboce přemýšlí o tom, co říká, a pokud s ní nesouhlasím, je radost s ní nesouhlasit, či Anna Štofanová, která je sice v některých oblastech spíše konzervativního ladění, ale je otevřená diskusi a dokáže naslouchat, což je v dnešní době převelice vzácný jev. Nesmíme zapomenout ani na Lenku Šarkozyovou, před jejíž bezvýhradnou ochotou být zde pro lidi, kteří to potřebují, smekám.
Především jsem ale svůj odchod zvažoval s ohledem na soudruhy z Brna-severu, jichž si z valné většiny velice vážím a kteří do mě vkládali své naděje pokud jde o omlazení a další pokračování činnosti severobrněnské KSČM. Opravdu mě bolí představa, že jsem musel jejich očekávání zklamat. Hluboce si vážím předsedy své dnes již někdejší základní organizace Ivana Svobody, s nímž jsem v mnoha oblastech naladěn na stejnou notu, Jiřiny Schleinové, o níž mohu říci totéž, a u níž si vážím její lidskosti a autentických sympatií k znevýhodněným občanům, předsedy místního výboru Emila Vítka, neskutečně dobrosrdečného, skromného a pracovitého člověka a komunálního politika na svém místě, a nesmírně si vážím také těch nejstarších soudruhů, kteří po listopadovém převratu nepřevlékli kabáty jako většina ostatních členů tehdejší KSČ, a zůstali věrní komunistické myšlence navzdory tomu, že jim z toho neplynuly sebemenší výhody, ale často naopak posměch a odsouzení ze strany okolí.
Nikdy nezapomenu na naše minulé předsedy Leopolda Krestu, kterého mi bylo ctí poznat, a Honzu Součka, jehož předčasný odchod mě, a nejen mě, bolestně zasáhl, a který byl duchem mladší a svěžejší než většina mladých členů strany, které znám. Bohužel se zdá, že jeho obavy pokud jde o další směřování KSČM, se v budoucnu naplní.
Kdybych byl svým zaměřením striktně lokální a zacílený na komunální politiku na Brně-severu, možná bych vytrval. Moje poslání na české levicové scéně je ale jiné. Cítím, že role, k níž mám nejlepší předpoklady, je role levicového intelektuála, spisovatele a publicisty, a neustálé vymezování se vůči názorům mnoha mediálně činných členů KSČM toto poslání věru neulehčuje.
Navíc se zdá, že levicový étos, spojení s kulturní a intelektuální avantgardou a tah na branku, který měla prvorepubliková a těsně poválečná KSČ, se již nikdy nevrátí, alespoň ne v rámci KSČM. Dospěl jsem tedy k závěru, že mé další setrvání ve straně prostě nemá význam a perspektivu. Neznamená to, že bych tímto rezignoval pokud jde o levicové hodnoty, moderně pojímaný marxismus a boj za lepší svět pro 99% neprivilegovaných lidí. Jen prostě nejsem dále schopen tento boj vést v rámci Komunistické strany Čech a Moravy.
Svého zhruba tříletého angažmá v KSČM ovšem v žádném případě nelituji, byla to zajímavá zkušenost, poznal jsem díky tomu několik opravdu úžasných lidí a mnohé jsem si vyjasnil, pokud jde o mou vlastní světonázorovou orientaci. Také jsem si díky tomu uvědomil, jak zoufale u nás chybí moderní radikální levicová strana marxistického ražení, strana, která by se dokázala rázně postavit fašizujícím tendencím bujícím v naší společnosti, tendencím, které vzbuzují mé největší obavy.
Předpokládám, že mnoho členů KSČM mě pro můj postoj již dlouho nepokládá za komunistu a po mém vystoupení tím spíše ne, někteří mě jistě dokonce označí za pravičáka, zatímco mnoho uvědomělých pravicových svazáků mě i nadále za komunistu pokládat bude a budou mi připisovat vlastnosti, které mají se slovem „komunista“ stereotypně spojené. Budiž. Upřímně řečeno je mi celkem jedno, co si o mě kdo myslí, sám sebe za komunistu hodlám pokládat i nadále, protože přinejmenším pro mě být komunistou opravdu neznamená obhajovat zločiny, které byly ve jménu komunismu spáchány, stejně, jako být křesťanem pro mě neznamená obhajovat zločiny, které byly spáchány ve jménu křesťanství. Současně se ale také pokládám za revizionistu – a hodlám tuto nálepku nést s hrdostí, protože je mi cizí se oddaně a bez otázek podřídit jakékoli petrifikované ideologii, jakémukoli mýtu. A ti, kteří duchovně přebývají v pochmurných a temných platónských jeskyních, mě nazvou „sluníčkářem“ - jaká to čest! - a „pravdoláskařem“ - nešť! Vždyť pravdu a lásku pokládám, společně s dobrem a krásou, za ty nejdůležitější hodnoty vůbec.
Žijeme v nevlídné době. Vystřízlivěli jsme z opojení devadesátých let, dolehla na nás hospodářská krize, v našem myšlení se opět zabydlel přízrak války a ztratili jsme víru, že se naše děti budou mít lépe, než se máme my. Rozhostila se zde jak existenční, tak existenciální nejistota a frustrace, lidé si svou úzkost, k radosti mocných, vybíjejí na těch nejslabších a ve společnosti vzniká nika, jíž zabydlují populisté, autoritáři a fašisté. Musím přiznat, že sám za těchto okolností ztrácím víru v lepší budoucnost, ale mohu vám slíbit, že k těmto věcem nebudu mlčet.
Jaroslav POLÁK
Povídání o hodinkách - jaké si pořídit, jak se o ně starat a čeho se vyvarovat
Už dlouho chci napsat něco nového na blog, napadají mě samá vážná témata, ale nedaří se mi je uchopit. Proto – abych se rozepsal – jsem se rozhodl napsat o něčem, co zásadní není, ale co mě baví. Takže – hodinky...
Jaroslav POLÁK
Jak bude vypadat svět, až budu umírat?
Myslím, že 42 let je poměrně příhodný věk pro kladení existenciálních otázek. A stejně tak doba, v níž žijeme.
Jaroslav POLÁK
Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu
V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...
Jaroslav POLÁK
Nepřekonatelná partie
Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.
Jaroslav POLÁK
Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore
Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot