Pulgasari (recenze severokorejského filmu)

Vzhledem k aktuálnímu dění kolem KLDR jsem se rozhodl napravit jeden z kulturních restů a shlédnout severokorejský fantasy film Pulgasari z roku 1985. Rozhodl jsem se správně – bylo to velmi poučné.

Nejprve je třeba říci, že už samo pozadí vzniku tohoto filmu je pozoruhodné. Jeho režisér Shin Sang-ok, který si v Jižní Koreji vydobyl velice dobré renomé, byl v roce 1978 unesen severokorejskými agenty do KLDR, kvůli pokusům o útěk tam strávil následujících pět let v krutých podmínkách ve vězení a poté byl povolán tehdy „korunním princem“ Kim Čong-ilem, který mu sdělil, proč jej nechal unést. Kim, který byl velký fanoušek filmu a sám se podílel na natáčení mnoha snímků jako producent, po něm požadoval, aby pro KLDR točil umělecky hodnotné filmy a poskytl mu neomezené finanční prostředky, nejnovější technologie i dostatek pracovníků a údajně i uměleckou svobodu. Shin Sang-og pak pro Kima natočil tři filmy, přičemž snímek Pulgasari je posledním z nich a je splněním snu Kim Čong-ila o severokorejském „monster movie“, přičemž, alespoň se to říká, nakonec nebyl v KLDR vůbec promítán.

Ještě než byl snímek Pulgasari dokončen, poslal Kim Čong-il Shina a jeho ženu Choi (jež byla rovněž unesena) propagovat Severní Koreu na několik filmových festivalů v Evropě, z nichž jeden byl i ve Vídni. Tam se jim podařilo setřást severokorejské agenty a taxíkem uprchnout na americkou ambasádu, kde okamžitě požádali o azyl. Ten dostali a následně odletěli do USA, kde žili několik let pod ochranou CIA.

Tak alespoň popisuje tyto peripetie Shin Sang-ok. Objevily se i hlasy, že ve skutečnosti odešel do KLDR dobrovolně (což byla samozřejmě i oficiální verze severokorejské strany), protože se mu v roce 1978 kvůli cenzuře jihokorejské autoritativní vlády zhroutila kariéra. Pak je ovšem namístě otázka, co v takovém případě dělal mezi lety 1978-1993.

Přistupme nyní k samotnému filmu. Jeho děj je poměrně prostý. Odehrává se někdy ve středověku, zemi vládne krutý vládce, hrozí hladomor kvůli jeho konfiskacím úrody a formuje se něco na způsob zbojnické gerily. Aby proti ní mohla vláda země bojovat, zabaví lidem zemědělské náčiní a přikazuje kováři, ať je překová na zbraně. Kovář ale lidem zabavené motyky vrátí, načež je zatčen a surově trestán. Když umírá hlady ve vězení, z poslední hrsti rýže vytvoří figurku Pulgasariho, jedlíka železa, a s posledním výdechem požádá bohy, aby ji oživili a aby bojovala proti bezpráví. Jeho duše pak do figurky vstoupí. Následně se figurka dostane ke kovářově dceři, která se poraní při šití a na figurku dopadnou kapky její krve. Pulgasari ožije, začne se krmit každým železem, které mu přijde do cesty a roste a roste...

Nebudu nyní popisovat různé peripetie filmu, podstatné je, že se Pulgasari stane zbraní v rukou povstalců a veškerá snaha vládcových generálů zničit netvora, nyní již zvícího třípatrového domu, končí neúspěšně. Nakonec povstalci vítězí, vládcův palác je v troskách, vládce sám je zašlápnut. Jenže i po tomto vítězství musí Pulgasari jíst. Dějový oblouk se uzavírá – rolníci musejí odevzdat své zemědělské náčiní, aby obludu nasytili. Hlavní hrdinka, kovářova dcera, se obává, že až Pulgasari sní všechno železo v zemi, vydá se do jiných zemí a uvrhne svět do zkázy. Rozhodne se proto přinést nejvyšší oběť, aby monstrum zničila.

Kdybychom film nahlíželi zcela bez kontextu jako dobrodružnou fantasy, řekli bychom, že tam na svou dobu jsou docela slušné triky a kvalitní výprava, že některé bojové scény působí poněkud naivně, že povstalci postrádají jakoukoli vojenskou taktiku a občas se chovají dost hloupě, zadní projekce občas bijí do očí, zvukové efekty jsou poněkud divné, syntezátorová hudba je zvláštní, ale líbila se mi. Je ostatně docela zvláštní, že vzhledem k rozpočtu filmu a přítomnosti japonských specialistů není film kvalitnější. Může jít o autorský záměr? Tak či onak: Dá se na to dívat. Dvě až tři hvězdičky z pěti.

Nicméně v kontextu svého vzniku je film mnohem pozoruhodnější, protože lze poselství snímku číst hned v několika rovinách. První z nich je marxistická ve smyslu Marxovy interpretace dějin coby dějin třídních bojů: Pulgasariho osvobozujícího rolníky z feudálního područí lze chápat jako kapitalismus a příběh jako metaforu buržoasní revoluce. Myslím, že takto byl film také producentovi – samotnému Kim Čong-ilovi – interpretován a takový výklad je zcela legitimní a ani v této interpretaci nelze snímek chápat jako prvoplánovou režimní agitku.

Nicméně soudím, že snímek lze interpretovat mnohem šířeji jako výstižnou metaforou revoluce požírající své děti a tím i jako metaforou severokorejského režimu jako takového. Působivé je v této souvislosti sdělení, že ten, kdo Pulgasariho oživil, jej musí také zničit – a to za cenu oběti.

Současně to ale můžeme obrátit a chápat film jako metaforu případného svržení stávajícího severokorejského režimu. V tomto smyslu lze dobře rozumět překovávání motyk v meče, ohrožení obyvatelstva hladomorem; režisér navíc do filmu vložil například i scénu, kdy povstalci, obklíčení na hoře, jež jej jejich základnou, trpí hladem a jedí trávu a kůru stromů. To lze pokládat za obraz vpravě prorocký, a navíc jde zřejmě o režisérovu vlastní reflexi období, kdy byl uvězněn (ostatně lze v tomto smyslu interpretovat i kováře uvězněného bez jídla a vody). Rovněž technickou nedokonalost bychom mohli vnímat jako zprávu o režimu (ve smyslu stavění Potěmkinových vesnic), nicméně to již hodně spekuluji.

„Pulgasarim“ bychom v takovém případě rozuměli jednak Spojené státy, jednak – a především – nadnárodní korporace, jež by se, jak píši jinde, jistě nerozpakovaly patřičně využít disciplinovanou pracovní sílu v nejrůznějších „montovnách“. Tedy opět kapitalismus, ale z jiného úhlu pohledu.

Shin Sang-okovi se za severokorejské peníze podařilo natočit skutečně dobré podobenství dějin revolucí a myslím, že ač film zastaral pokud se týče triků a různých filmařských vychytávek, jeho sdělení je aktuální i dnes. A když mluvím o revolucích, nemyslím tím jen ty komunistické, zamysleme se nad tím, jak si „Pulgasari“ pochutnal, a dosud pochutnává, na bohatství naší země po „Vítězném listopadu“.

Je třeba se hlouběji zamýšlet nad dynamikou revolucí a politických převratů, nad silami, jež se mohou vymknout kontrole, a tedy i úvahami nad tím, jak se po revoluční změně „Pulgasariho“ účinně zbavit. Recenzovaný snímek nám v tomto směru nabízí velmi plodnou metaforu. Odpustíme-li mu technickou nedokonalost a průměrné herecké výkony, rozhodně stojí za shlédnutí.

PS: Film můžete úspěšně najít i na Piratebay.se a na Ulož.to. České titulky nejsou, jen anglické, ale vzhledem k charakteru snímku mu lze rozumět i při sledování přímo v korejštině. ;-)

O téro recenzi můžete diskutovat jak přímo pod ní,

tak i anonymně a bez přihlášení, ale jen slušně a k věci, ZDE.