Útlá knížka významného představitele chaosmagie Phila Hinea mne, jako obdivovatele díla H. P. Lovecrafta, zaujala především zpracovávanou tématikou, a samozřejmě jsem také četl jeho zatím jedinou do češtiny přeloženou knihu Prachaos a velice se mi zamlouvala.
Na zadní straně obálky se mimo jiné dočteme, že Hine praktikuje magii, pak se z toho vzpamatovává a nakonec o tom píše. Což je nepochybně i případ Pseudonomiconu.
V prvním plánu jde přirozeně o práci s entitami, které do obecného povědomí vstoupily především skrze dílo Howarda Phillipse Lovecrafta, tedy s Velkým Cthulhu, "Démonským sultánem" Azatothem, "Hemživým chaosem" Nyarlathotepem, Yog Sothothem a dalšími. Autor však zcela mění způsob, jak k těmto "entitám" přistupovat. Odmítá jejich vřazování do různých kategorií okultních systémů a odmítá vlastně i představu, že jde o oddělené entity – chápe je spíše jako projevy jediného chaotického archetypu, které se vynořují ve fraktálním kontinuu.
Hine ve vztahu k těmto entitám odmítá konvenční magické techniky, jako je například zažehnávání. Velcí Staří se skrývají někde na hranici zorného pole, jsou všude a nikde, a pokud s nimi navážeme kontakt, může nás to obohatit nebo zničit, nelze se však vůči jejich všudypřítomnosti nějak magicky vymezovat. Jde o to přijmout a vstřebat zkušenosti, které nám kontakt s nelidským světem těchto "bytostí" přinesou, nesnažit se uhájit své vlastní ego, svou vlastní příčetnost.
Autor hodně pracuje s pocitovou složkou v oblasti magie a s tělesně ukotveným prožíváním. To je jakýmsi leitmotivem vedlejší linie knihy: Neanalyzujte, nemudrujte, prožívejte pocit a něco se stane. Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že práce s tělesně ukotveným prožíváním (ať již jde o prosté "bytí s pocitem", amplifikaci či o focusing) funguje přímo zázračně.
V Hineově knize se tedy nesetkáme s tabulkami entit a jejich přiřazením kupříkladu sefirám kabalistického Stromu života. Nesetkáme se zde ani s konkrétními rituálními předpisy. Autor také odmítá různé publikované "Necronomicony" – Necronomicon existuje, ale existuje v Říši snů, na astrální rovině.
Celá kniha je protkána velice inteligentními a občas i sebeironizujícími postřehy a nápady, nabízí řadu podnětů jak pracovat s hraničními stavy vědomí, s paranoiou, strachem a podobně. V tomto směru je užitečná i pro ty, kdo se nemíní zaměřit na práci se zmíněnými entitami – skutečná magie není nikdy bezpečná a některé z podob psychotické ataky se patrně žádný praktik nevyhne. Hine ukazuje, jak takové stavy využít jako zdroj energie pro další práci.
V principu bych Pseudonomicon charakterizoval jako knihu neošamanskou, neboť právě šamanské přístupy a pojmosloví se k práci s Velkými Starými hodí nejvíce. Není zde jasná hranice mezi magickým a profánním světem, když půjdete do těchto oblastí, nemůžete si udržet odstup. Všechno získá nějaký, často zlověstný, význam, vše bude oživené. Pokud to zpracujete, osvobodíte se od rigidních a zatuhlých struktur nejen svého ega, ale i od struktur lidství vůbec. Výsledkem pak může být přístup do světů, které jsou lidským bytostem zapovězeny. Odměnou je tedy poznání, nebezpečím šílenství. Ale když půjdete touto cestou, dualita mezi příčetností a šílenstvím pozbude významu.
Celkově knihu hodnotím jako velice přínosnou. Osobně bych uvítal zařazení vícera lovecraftovských entit a asociací k nim, ale na druhou stranu – publikace dává čtenáři inspiraci a klíč k práci s těmito silami a čtenář H. P. Lovecrafta si již sám doplní vše, co potřebuje.
Za větší problém považuji skutečnost, že autor nezohledňuje rovinu vztahů mezi jednotlivými entitami a jejich skupinami, přičemž právě vztahová dimenze je v přístupu, který autor používá, velice nosným tématem. Autor se možná obával, že by vytvořil něco jako fixní kategorizaci, čemuž se chtěl vyhnout. Proto – ač hovoří o propojené existenci, z níž se vynořují jednotlivé entity – přistupuje k těmto entitám až příliš izolovaně. Nicméně – brání snad něco čtenáři, kupříkladu mně, aby se vydal autorem naznačenou cestou a věnoval se právě zmíněné vztahové dimenzi a jejím dopadům? Pseudonomicon prostě není grimoár, "magická kuchařka", a tak je k němu třeba přistupovat.
* * *
pozn.: Kniha je ve formátu PDF k dispozici na scribd.com
homepage Phila Hina, kde je k mání množství textů i e-knih je www.philhine.org.uk
* * *
HINE, P. The Pseudonomicon. Tempe, Arizona, USA: New Falcon Publications, 2004 (třetí, revidované vydání), 63 stran.
