O čem nevypovídají zkušenosti s adoptovanými dětmi romského původu
Konkrétně byla diskutována údajná genetická inferiorita Romů v oblasti inteligence a jako příklad byla uvedena adopce dětí romského původu a problémy s nimi, konkrétně pak neblahá zkušenost spisovatelky Terezy Boučkové.
V této souvislosti mám potřebu upozornit na skutečnost, že zapojíme-li kritické myšlení, uvidíme, že vyvozovat o Romech nějaké obecné závěry na tomto základě, je mnohem spornější, než jak se to na první pohled jeví.
Pomiňme nyní neexistenci statistiky (aspoň o ní nevím) a přijměme za bernou minci hypotézu, že adoptované děti romského původu opravdu jsou problematičtější, než adoptované děti jiného původu. Je to docela dobře možné. Vypovídá to však opravdu nutně něco o údajné genetické inferioritě Romů? Podívejme se, co všechno (vlastně ne všechno – nevěřím, že se mi podaří postihnout všechny faktory) zde může být ve hře. Stačí se podívat do toho rozhovoru a člověk, kterému to aspoň trochu myslí, okamžitě pozná, kde je patrně největší problém: Kluci byli adoptováni v jednom roce věku. Rok citové deprivace v kojeneckém ústavu je zde dle mého názoru ten nejvážnější problém, nikoli geny. Netvrdím, že geny nehrají roli, ale ty téměř jistě nezpůsobily citovou oploštěnost, jež zřejmě stojí v pozadí neschopnosti matky mít na adoptované děti formující vliv. Kdybych měl adoptovat dítě, pak právě délka absence vztahu novorozence s matkou by pro mě představovala rozhodující kritérium. Každý týden navíc prohlubuje nevratné psychické zmrzačení dítěte. Není náhodou, že se pokládá za vhodnější, když dítě vyrůstá v problematické či dokonce defektní rodině, než když je v kojeneckém ústavu a pak dětském domově (byť je tam materiálně mnohem lépe zajištěno). I matka-narkomanka (kupříkladu) je pro dítě lepší než ošetřovatelka v ústavu. Odebírání dětí z důvodu chudoby rodičů je pak už úplná zhovadilost. Vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že děti romského původu čekají na adopci déle než děti neromského původu, je třeba tento faktor, který jinak s etnickým původem vůbec nesouvisí, brát v této záležitosti jednoznačně v potaz. Proto pokud chceme srovnávat duševní schopnosti adoptovaných dětí romského a neromského původu, museli bychom je srovnávat u dětí, jež na adopce čekaly přibližně stejnou dobu.
Dále je třeba ohledně těch vrozených vlastnosti, a to včetně výše inteligenčního kvocientu, poznamenat, že zde hraje významnou roli chování matky v době těhotenství. Například to, jestli kouří, pije alkohol nebo bere jiné drogy atd. To způsobuje vrozené, nikoli však genetické, handicapy, jako je třeba lehká mozková dysfunkce. Jinak řečeno: Ne vše, co je vrozené, je genetické! Prenatální vývoj je třeba brát v potaz. Bylo by třeba vyzkoumat, jak ovlivňuje kultura daného etnika to, jak zodpovědně či nezodpovědně se budoucí matky v problematické sociální situaci (tedy matky, jejichž děti bývají nejčastěji adoptovány) v těhotenství chovají. A vlastně i obecně to, zda se důvody, proč jsou děti dávány k adopci, u různých etnik neliší – tradiční romská kultura je navíc silně prorodinná a vzdání se dítěte není jejím typickým znakem, právě naopak – v tom případě je zde třeba brát v potaz okolnosti, proč bylo rodičce dítě odebráno nebo proč se jej sama vzdala. Obecně lze říci, že lze oprávněně uvažovat o tom, že biologické matky adoptovaných dětí jsou méně zodpovědné než je průměr populace. I kdyby míra nezodpovědnosti těchto žen byla stejná u žen romského a neromského původu, lze v každém případě poukázat na to, že člověk, který adoptuje dítě, nese riziko, že toto dítě bude prenatálně postiženo. Vzhledem k tomu, že důvody k odložení či odebrání dítěte mohou být kulturně podmíněné a mohou se u různých etnik lišit, vzniká zde problém s souměřitelností a nelze tedy ani z tohoto důvodu vyvozovat ze zkušeností s adopcí nějaké silné závěry o genetické podmíněnosti stereotypizovaně chápaných vlastností romského či jakéhokoli jiného etnika.
Další faktor, který nevyhnutelně vede ke zkreslení, je fakt, že kromě toho, že se na výši inteligence podílí prenatální vývoj a kvalita stimulů, jimž je dítě vystaveno, je to i geneticky vázaný znak. Oprávněně, řekl bych, můžu předpokládat negativní korelaci s adoptivními dětmi, totiž, že pravděpodobnost, že rodiče dají dítě k adopci, klesá s rostoucí výší jejich IQ. Proto lze oprávněně očekávat, že adoptované děti budou obecně méně nadané než neadoptované. Z toho důvodu je pochybné tvrdit něco ve smyslu “Vychovali ho bílí, ale stejně skončil jako typický Cikán, tudíž to 'cikánství' mají Cikáni vrozené.“
Dalším faktorem, jejž nelze opominout, je skutečnost, že adoptované dítě romského původu je vizuálně odlišné od svých rodičů a to také musí hrát svou roli. K tomu přidejme potřebu adoptovoaných dětí hledat své pravé rodiče, a když se tak děje v pubertě, pak revolta v podobě úniku do "rodné komunity" je představitelná a může k ní docházet. Pubertální vzdor máme vrozený všichni, to samozřejmě není nějaké romské specifikum. Pakliže je vzdor namířen vůči adoptivním rodičům a je doprovázen případnou ostrakizací ze strany „bílých“ vrstevníků, není příliš překvapivé, když adoptované romské děti někdy utíkají z domova „ke svým“.
Tak či onak: Mým záměrem v tomto článku nebylo dokázat, že lidé různého etnického původu nemají různé vlastnosti, ani to, že tyto vlastnosti jsou dané pouze kulturně a nejsou do té či oné míry geneticky podmíněné, ale to, že argumentace adopcí je z výše uvedených důvodů sporná, neboť zde vstupuje do hry hned několik velmi silných faktorů (emoční deprivace v raném dětství, vrozené problémy prenatálního původu a výběrový efekt, kdy jsou adoptováni potomci rodičů s pravděpodobně nižší mírou inteligence), které celkový obraz zkreslují, že prakticky úplně postrádá sílu racionálního argumentu.
Na závěr si dovolím obecnější postřeh: Myslím, že bez ohledu na to, zda jsou si různá etnika geneticky rovna či nikoli, je předpoklad rovnosti metodologicky plodnější než předpoklad nerovnosti, neboť předpoklad rovnosti vede k úsilí o odstranění nerovnosti, zatímco předpoklad nerovnosti nerovnost fixuje či dokonce zhoršuje.
Konkrétně byla diskutována údajná genetická inferiorita Romů v oblasti inteligence a jako příklad byla uvedena adopce dětí romského původu a problémy s nimi, konkrétně pak neblahá zkušenost spisovatelky Terezy Boučkové.
V této souvislosti mám potřebu upozornit na skutečnost, že zapojíme-li kritické myšlení, uvidíme, že vyvozovat o Romech nějaké obecné závěry na tomto základě, je mnohem spornější, než jak se to na první pohled jeví.
Pomiňme nyní neexistenci statistiky (aspoň o ní nevím) a přijměme za bernou minci hypotézu, že adoptované děti romského původu opravdu jsou problematičtější, než adoptované děti jiného původu. Je to docela dobře možné. Vypovídá to však opravdu nutně něco o údajné genetické inferioritě Romů? Podívejme se, co všechno (vlastně ne všechno – nevěřím, že se mi podaří postihnout všechny faktory) zde může být ve hře. Stačí se podívat do toho rozhovoru a člověk, kterému to aspoň trochu myslí, okamžitě pozná, kde je patrně největší problém: Kluci byli adoptováni v jednom roce věku. Rok citové deprivace v kojeneckém ústavu je zde dle mého názoru ten nejvážnější problém, nikoli geny. Netvrdím, že geny nehrají roli, ale ty téměř jistě nezpůsobily citovou oploštěnost, jež zřejmě stojí v pozadí neschopnosti matky mít na adoptované děti formující vliv. Kdybych měl adoptovat dítě, pak právě délka absence vztahu novorozence s matkou by pro mě představovala rozhodující kritérium. Každý týden navíc prohlubuje nevratné psychické zmrzačení dítěte. Není náhodou, že se pokládá za vhodnější, když dítě vyrůstá v problematické či dokonce defektní rodině, než když je v kojeneckém ústavu a pak dětském domově (byť je tam materiálně mnohem lépe zajištěno). I matka-narkomanka (kupříkladu) je pro dítě lepší než ošetřovatelka v ústavu. Odebírání dětí z důvodu chudoby rodičů je pak už úplná zhovadilost. Vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že děti romského původu čekají na adopci déle než děti neromského původu, je třeba tento faktor, který jinak s etnickým původem vůbec nesouvisí, brát v této záležitosti jednoznačně v potaz. Proto pokud chceme srovnávat duševní schopnosti adoptovaných dětí romského a neromského původu, museli bychom je srovnávat u dětí, jež na adopce čekaly přibližně stejnou dobu.
Dále je třeba ohledně těch vrozených vlastnosti, a to včetně výše inteligenčního kvocientu, poznamenat, že zde hraje významnou roli chování matky v době těhotenství. Například to, jestli kouří, pije alkohol nebo bere jiné drogy atd. To způsobuje vrozené, nikoli však genetické, handicapy, jako je třeba lehká mozková dysfunkce. Jinak řečeno: Ne vše, co je vrozené, je genetické! Prenatální vývoj je třeba brát v potaz. Bylo by třeba vyzkoumat, jak ovlivňuje kultura daného etnika to, jak zodpovědně či nezodpovědně se budoucí matky v problematické sociální situaci (tedy matky, jejichž děti bývají nejčastěji adoptovány) v těhotenství chovají. A vlastně i obecně to, zda se důvody, proč jsou děti dávány k adopci, u různých etnik neliší – tradiční romská kultura je navíc silně prorodinná a vzdání se dítěte není jejím typickým znakem, právě naopak – v tom případě je zde třeba brát v potaz okolnosti, proč bylo rodičce dítě odebráno nebo proč se jej sama vzdala. Obecně lze říci, že lze oprávněně uvažovat o tom, že biologické matky adoptovaných dětí jsou méně zodpovědné než je průměr populace. I kdyby míra nezodpovědnosti těchto žen byla stejná u žen romského a neromského původu, lze v každém případě poukázat na to, že člověk, který adoptuje dítě, nese riziko, že toto dítě bude prenatálně postiženo. Vzhledem k tomu, že důvody k odložení či odebrání dítěte mohou být kulturně podmíněné a mohou se u různých etnik lišit, vzniká zde problém s souměřitelností a nelze tedy ani z tohoto důvodu vyvozovat ze zkušeností s adopcí nějaké silné závěry o genetické podmíněnosti stereotypizovaně chápaných vlastností romského či jakéhokoli jiného etnika.
Další faktor, který nevyhnutelně vede ke zkreslení, je fakt, že kromě toho, že se na výši inteligence podílí prenatální vývoj a kvalita stimulů, jimž je dítě vystaveno, je to i geneticky vázaný znak. Oprávněně, řekl bych, můžu předpokládat negativní korelaci s adoptivními dětmi, totiž, že pravděpodobnost, že rodiče dají dítě k adopci, klesá s rostoucí výší jejich IQ. Proto lze oprávněně očekávat, že adoptované děti budou obecně méně nadané než neadoptované. Z toho důvodu je pochybné tvrdit něco ve smyslu “Vychovali ho bílí, ale stejně skončil jako typický Cikán, tudíž to 'cikánství' mají Cikáni vrozené.“
Dalším faktorem, jejž nelze opominout, je skutečnost, že adoptované dítě romského původu je vizuálně odlišné od svých rodičů a to také musí hrát svou roli. K tomu přidejme potřebu adoptovoaných dětí hledat své pravé rodiče, a když se tak děje v pubertě, pak revolta v podobě úniku do "rodné komunity" je představitelná a může k ní docházet. Pubertální vzdor máme vrozený všichni, to samozřejmě není nějaké romské specifikum. Pakliže je vzdor namířen vůči adoptivním rodičům a je doprovázen případnou ostrakizací ze strany „bílých“ vrstevníků, není příliš překvapivé, když adoptované romské děti někdy utíkají z domova „ke svým“.
Tak či onak: Mým záměrem v tomto článku nebylo dokázat, že lidé různého etnického původu nemají různé vlastnosti, ani to, že tyto vlastnosti jsou dané pouze kulturně a nejsou do té či oné míry geneticky podmíněné, ale to, že argumentace adopcí je z výše uvedených důvodů sporná, neboť zde vstupuje do hry hned několik velmi silných faktorů (emoční deprivace v raném dětství, vrozené problémy prenatálního původu a výběrový efekt, kdy jsou adoptováni potomci rodičů s pravděpodobně nižší mírou inteligence), které celkový obraz zkreslují, že prakticky úplně postrádá sílu racionálního argumentu.
Na závěr si dovolím obecnější postřeh: Myslím, že bez ohledu na to, zda jsou si různá etnika geneticky rovna či nikoli, je předpoklad rovnosti metodologicky plodnější než předpoklad nerovnosti, neboť předpoklad rovnosti vede k úsilí o odstranění nerovnosti, zatímco předpoklad nerovnosti nerovnost fixuje či dokonce zhoršuje.
---
Dodatek pro čtenáře s podprůměrným inteligenčním kvocientem: Tento článek je opravdu o tom, o čem nevypovídají zkušenosti s adoptovanými dětmi romského původu.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Podraz s trollí farmou otřásl vládní koalicí, kritice čelí Švédští demokraté
Krátce před volbami do Evropského parlamentu rozvířil vody švédské politiky skandál týkající se...
Přijal bych vězení, ale lidi by to nepochopili, míní Donald Trump
Aktualizujeme Bývalý americký prezident Donald Trump dnes ve vysílání stanice Fox News uvedl, že by přijal...
Déšť pustoší západ Čech. Muže vytáhl z živlů vrtulník, sesuv zastavil trať
Na většině Česka se během neděle objevují bouřky. Vydatné deště zastavily odpoledne provoz na...
Po potyčce v baru v Pittsburghu zemřeli dva lidé, dalších sedm je zraněných
Potyčka v baru na předměstí Pittsburghu v noci ze soboty na neděli skončila střelbou. Dva lidé...
Rozdáváme ovocné pochoutky ZDARMA
Ovoce, nebo čokoláda? Zapojte se do testování a ochutnejte oboje najednou! Šnek BOB přichází s novinkou v podobě ovocných pochoutek v čokoládě....
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot