Byly doby, kdy jsem se naivně považoval za fotografa. Po třech letech soustavného focení jsem ovšem dospěl k závěru, že do někoho takového mám ještě hodně daleko.
Nejsem fotograf, pokud tím tedy myslím uměleckou či reportážní profesi a ne prostý fakt, že mám fotoaparát (vlastně celou pěknou sbírku, ale to není z fotografického hlediska nijak zvlášť podstatné) a umím s ním (s nimi) zacházet. Podle takové definice by totiž byl v dnešní době fotografem skoro každý. Jsem kolemjdoucí s foťákem. Uznávám, že jsem poněkud zkušenější kolemjdoucí s foťákem než třeba čerstvý majitel majitel chytrého telefonu, ale nejsem (zatím?) fotograf.
Zde je třeba uvést, jak vlastně fotografa definuji. Hodně jsem o tom přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že fotografa lze nejlépe definovat jako člověka, který je schopen nafotit cyklus kvalitních fotografií na dané téma. A věřte mi, tohle je opravdu umění!
Udělat pěknou fotku není zase tak těžké. Po pravdě řečeno si myslím, že kdyby mi běžný uživatel chytrého telefonu dal tisíc svých fotek, dokážu mezi nimi najít několik, které - kdybych je správně ořízl, upravil kontrast a případně převedl do černobílé - by rozhodně vypadaly dobře.
Jistě - na rozdíl od běžného uživatele chytrého telefonu umím fotku správně oříznout tak, aby měla dobrou kompozici, umím si pohrát s kontrastem a tónovou křivkou a umím správně převádět barevné fotky do černobílé, ale to opravdu není zase tak těžké se naučit, zvláště když je dnes k dispozici software, který tyhle věci umí často na jedno kliknutí (lidi, naučte se to sakra, je to jednoduché a vaše fotky budou vypadat k světu!).
Kromě toho taky mám mnohem menší procento odpadu - ale bylo by divné, kdybych po několika letech focení nedokázal poznat, kdy prostě nemá smysl zmáčknout spoušť, to je jen věc cviku.
Jsem, tak jako většina lidí, jen člověk s foťákem, pouze se tomu věnuji cílevědoměji. Zatím se mi však prakticky nepodařilo nafotit jakýkoli projekt, jakýkoli cyklus fotografií, které by bylo možné prezentovat jako sevřený celek, třeba na nějaké výstavě. Přál bych si, abych to uměl - a chci to jednou umět - a doufám, že, dočkám-li, po několika dalších letech fotografování a studia (zvažuji, že se příští rok přihlásím na fotografickou školu do Opavy) k tomu dospěji.
Tuto úvahu věnuji hlavně těm, kteří, zvláště díky stále větší dostupnosti solidní techniky, chtějí fušovat do fotografického řemesla: Dělejte to! Fotografování je skvělá věc a může zcela změnit, doslova!, váš pohled na svět. Ale buďte pokorní - prvních pár (stovek) slušných fotek z vás fotografa neudělá. Henri Cartier-Bresson, génius a jeden ze zakladatelů pouliční fotografie, řekl: „Prvních 10 000 fotografií je nejhorších.”
Myslím, že má pravdu.
Ještě mi zbývá 2234 fotek a pak, pak už to bude jenom lepší! :-)
---
Doprovodné fotografie tvoří pět nejlépe hodnocených snímků na mém Flickru plus moje v této chvíli úplně nejnovější fotka. Vskutku netvoří nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo cyklu :-)
Pokud máte o mé fotografie zájem, můžete se podívat na užší výběr necelých dvou tisíc fotografií tamtéž.
