Kojot v pasti (anekdota)

Následující, přímo archetypicky kojotí (tricksterovskou), anekdotu, mi více či méně na den přesně před šestnácti lety vyprávěla Kočka, nemůže na mém blogu chybět. Upozorňuji ale, že je to anekdota černá, hodně krutá, a že je to mem, který už z hlavy nedostanete (ani kdybyste se na ni stavěli)!

Běží Liška ráno lesem a spatří Kojota chyceného za nohu do želez.
“Liško, Liško, co mám dělat, past mě nechce pustit,“ kníká Kojot.
“Nu, Kojote, když ses chytil do želez, musíš to udělat tak, jak to děláme my lišky: Ukousej si nožičku a budeš volný. Jinak to nejde,“ poradí Liška a běží si po svých.
Večer se Liška vrací stejnou cestou do své nory a vidí, že Kojot stále ještě vězí v pasti.
“Kojote, jak to, že jsi ještě tady? Ty ses nedovážil ukousat si nožičku?“
“Už jsem si ukousal tři nožičky,“ zakníká Kojot. “A ta past mě ne a ne pustit...“

Kojot v pasti

Běží Liška ráno lesem a spatří Kojota chyceného za nohu do želez.

“Liško, Liško, co mám dělat, chytil jsem se do pasti!“ kníká Kojot.

“Nu, Kojote, když ses chytil do želez, musíš to udělat tak, jak to děláme my lišky: Ukousej si nožičku a budeš volný. Jinak to nejde,“ poradí Liška a běží si po svých.

Večer se Liška vrací stejnou cestou do své nory a vidí, že Kojot stále ještě vězí v pasti.

“Kojote, jak to, že jsi ještě tady? Ty ses nedovážil ukousat si nožičku?“

“Už jsem si ukousal tři nožičky,“ zakníká nešťastně Kojot. “A ta past mě ne a ne pustit!“

***

Své připomínky, polemiku, podněty a náměty adresujte prosím na autorův e-mail [e-mail]