Kojot a Ten poslední vlak (povídka)
A vlaky ujížděly dál a dál.
Kojot za nimi smutně hleděl a tichounce, jen tak pro sebe, vyl. Bylo mu teskno. Když konečně zjistil, jak se zbavit svého prokletí, pochopil, že zbývá jen čekání. Vzpomínal na všechny životy, na všechny masky, jimiž byl, a na zlomyslné taškařice, které natropil. Po celý život byl neklidným a netrpělivým kojotem činu a čekání jej mučilo. Musel se teprve učit tomu, že i čekání je činem.
Kojot byl již dlouho stižen zlou kletbou. Nebo si to alespoň myslel, což je totéž. Pro tu kletbu dokonce někdy zapomínal, že je Kojot, a myslel si, že je tím, jehož masku si právě nasadil. Dlouho se dokonce pokládal za spisovatele, který si o sobě myslí, že je Kojot, a přemýšlel o nápadu napsat příběh o kletbou stiženém Kojotovi, který zapomněl, kým skutečně je.
Počátkem léta však přišla Vize. Přišla krátce poté, co dokončil jednu ze svých taškařic, díky níž si opět uvědomil, že není spisovatelem, ale Kojotem, jehož stihlo to děsné prokletí. Navštívila jej v Podsvětí, v němž tehdy pobýval; Podsvětí je ostatně již od věků krajinou mnoha prapodivných setkání. Nejprve ani nedokázal Vizi uvěřit a skučel, aby přehlušil její slova. Ale Vize byla silná a nenechala se odbýt. Vzala si jej stranou, pohlédla mu zpříma do očí a pravila: „Tvá kletba skončí ve chvíli, kdy ti ujede Ten poslední vlak.“ Když konečně uvěřil, že Vize mluví pravdu, zakousl se do Naděje, jíž se mu tak dostalo, a její krev mu dodala něco sil k tomu, aby opět vystoupal vzhůru do světa lidí. Tam se mu ale Naděje vysmekla a utekla. Zůstal opět sám, ale tentokrát měl cíl, k němuž se mohl upnout – Ten poslední vlak. Vyklepal tedy blechy z kožichu, vzkojotil se a vypravil se na Nádraží. Když spatřil všechny ty vlaky, pochopil, že to nebude tak jednoduché, jak si myslel. Ve chvílích, kdy povzbuzen Vizí a krví Naděje stoupal k povrchu, předpokládal, že oproti cílům, jež před sebe dříve kladl, bude dosažení tohoto cíle poměrně snadné. Ve dnech, kdy věřil, že je spisovatelem, toužil po ohlasu. Jindy zase propadl maskou vyvolané ilusi, že je mágem, a toužil po zasvěcení a Velikém díle. Celé roky strávil touhou po dívce, do níž byl právě zamilovaný, a jež se mu zdála zoufale nedostupná. Nyní, kdy již nebyl spisovatelem, mágem a nebyl ani zamilovaný, zjistil, že získání dívky, zasvěcení a ohlasu by bývalo bylo mnohem snazší, než čekání na Ten poslední vlak. Přemýšlel také, jaký Ten poslední vlak vlastně bude. Doufal, že bude zcela určitý a jedinečný. „Ale co když jej nakonec přeci jen nepoznám?“ ptal se sám sebe. „Co když mi ujede, nebo dokonce již ujel, a já to nepoznal a jsem prokletým Kojotem, zajatým ve světě lidí a bolesti, jen z pouhé nevědomosti?“
Bylo to drásavé.
Prokletí bolelo. Někdy bolelo tak strašně, že zatemňovalo mysl. Byly doby, kdy věřil, že mu pomohou čarodějné lektvary lékařů. A vskutku mu pomáhaly, ale jen z té největší temnoty. Kletbu sejmout nedokázaly. Pátral též po zlosynu, který na něj kletbu seslal, ale marně. Chvílemi cítil, že ji na sebe dokonce seslal sám v době, kdy si předsevzal přechytračit sám sebe. Docela by to do sebe řekl.
Seděl tedy na Nádraží, pozoroval odjíždějící vlaky, čekal, hrál si se svými maskami, kouřil tabák a smutnil. Čas od času si nasadil některou z masek a někoho přechytračil, ale bolavou nespokojenost, kterou cítil, to nezmírňovalo. Jeho cíl – Ten poslední vlak, jenž odveze kletbu kamsi daleko za obzor – se postupně měnil v cosi neurčitého, mlhavě nejasného, v krutý žert zlomyslné podsvětní Vize. Kojot dokázal ocenit každou zlomyslnost a tak se na Vizi nezlobil. Léto plynulo nezadržitelně vstříc podzimu.
V době, kdy listí začínalo žloutnout a měnit krajinu v sešívaný plášť, sedával na Nádraží už jen ze zvyku. Podivil se, když najednou ucítil, že je mu tam dobře.
Pozoroval lidi pobíhající podél vlaků, nechal se dojímat loučeními milenců, čas od času tiše poseděl s nějakým bezdomovcem. Vlaky odvážely cestující k jejich cílům – k lidským cílům. Kojot seděl cíleně a bezcílně, nechával sebou proplouvat obrazy, myšlenky, smutky i radosti a poznal, že je to v pořádku. Že život, radost, štěstí, láska či zdraví jsou v pořádku a smrt, smutek, prohra, nenávist či nemoc jsou také v pořádku. Úspěch i neúspěch, pokrok i ustrnutí, paměť i zapomnění. Najednou věděl, že dokonce i zapomnění poznání, jež se v něm v těch dnech zrodilo, a opětovné podlehnutí temnotám bude v pořádku, přijde-li.
Poznal, že každý z ujíždějících vlaků je Ten poslední.
A vlaky ujížděly dál a dál.
(napsáno na podzim roku 2004)
A vlaky ujížděly dál a dál.
Kojot za nimi smutně hleděl a tichounce, jen tak pro sebe, vyl. Bylo mu teskno. Když konečně zjistil, jak se zbavit svého prokletí, pochopil, že zbývá jen čekání. Vzpomínal na všechny životy, na všechny masky, jimiž byl, a na zlomyslné taškařice, které natropil. Po celý život byl neklidným a netrpělivým kojotem činu a čekání jej mučilo. Musel se teprve učit tomu, že i čekání je činem.
Kojot byl již dlouho stižen zlou kletbou. Nebo si to alespoň myslel, což je totéž. Pro tu kletbu dokonce někdy zapomínal, že je Kojot, a myslel si, že je tím, jehož masku si právě nasadil. Dlouho se dokonce pokládal za spisovatele, který si o sobě myslí, že je Kojot, a přemýšlel o nápadu napsat příběh o kletbou stiženém Kojotovi, který zapomněl, kým skutečně je.
Počátkem léta však přišla Vize. Přišla krátce poté, co dokončil jednu ze svých taškařic, díky níž si opět uvědomil, že není spisovatelem, ale Kojotem, jehož stihlo to děsné prokletí. Navštívila jej v Podsvětí, v němž tehdy pobýval; Podsvětí je ostatně již od věků krajinou mnoha prapodivných setkání. Nejprve ani nedokázal Vizi uvěřit a skučel, aby přehlušil její slova. Ale Vize byla silná a nenechala se odbýt. Vzala si jej stranou, pohlédla mu zpříma do očí a pravila: „Tvá kletba skončí ve chvíli, kdy ti ujede Ten poslední vlak.“ Když konečně uvěřil, že Vize mluví pravdu, zakousl se do Naděje, jíž se mu tak dostalo, a její krev mu dodala něco sil k tomu, aby opět vystoupal vzhůru do světa lidí. Tam se mu ale Naděje vysmekla a utekla. Zůstal opět sám, ale tentokrát měl cíl, k němuž se mohl upnout – Ten poslední vlak. Vyklepal tedy blechy z kožichu, vzkojotil se a vypravil se na Nádraží. Když spatřil všechny ty vlaky, pochopil, že to nebude tak jednoduché, jak si myslel. Ve chvílích, kdy povzbuzen Vizí a krví Naděje stoupal k povrchu, předpokládal, že oproti cílům, jež před sebe dříve kladl, bude dosažení tohoto cíle poměrně snadné. Ve dnech, kdy věřil, že je spisovatelem, toužil po ohlasu. Jindy zase propadl maskou vyvolané ilusi, že je mágem, a toužil po zasvěcení a Velikém díle. Celé roky strávil touhou po dívce, do níž byl právě zamilovaný, a jež se mu zdála zoufale nedostupná. Nyní, kdy již nebyl spisovatelem, mágem a nebyl ani zamilovaný, zjistil, že získání dívky, zasvěcení a ohlasu by bývalo bylo mnohem snazší, než čekání na Ten poslední vlak. Přemýšlel také, jaký Ten poslední vlak vlastně bude. Doufal, že bude zcela určitý a jedinečný. „Ale co když jej nakonec přeci jen nepoznám?“ ptal se sám sebe. „Co když mi ujede, nebo dokonce již ujel, a já to nepoznal a jsem prokletým Kojotem, zajatým ve světě lidí a bolesti, jen z pouhé nevědomosti?“
Bylo to drásavé.
Prokletí bolelo. Někdy bolelo tak strašně, že zatemňovalo mysl. Byly doby, kdy věřil, že mu pomohou čarodějné lektvary lékařů. A vskutku mu pomáhaly, ale jen z té největší temnoty. Kletbu sejmout nedokázaly. Pátral též po zlosynu, který na něj kletbu seslal, ale marně. Chvílemi cítil, že ji na sebe dokonce seslal sám v době, kdy si předsevzal přechytračit sám sebe. Docela by to do sebe řekl.
Seděl tedy na Nádraží, pozoroval odjíždějící vlaky, čekal, hrál si se svými maskami, kouřil tabák a smutnil. Čas od času si nasadil některou z masek a někoho přechytračil, ale bolavou nespokojenost, kterou cítil, to nezmírňovalo. Jeho cíl – Ten poslední vlak, jenž odveze kletbu kamsi daleko za obzor – se postupně měnil v cosi neurčitého, mlhavě nejasného, v krutý žert zlomyslné podsvětní Vize. Kojot dokázal ocenit každou zlomyslnost a tak se na Vizi nezlobil. Léto plynulo nezadržitelně vstříc podzimu.
V době, kdy listí začínalo žloutnout a měnit krajinu v sešívaný plášť, sedával na Nádraží už jen ze zvyku. Podivil se, když najednou ucítil, že je mu tam dobře.
Pozoroval lidi pobíhající podél vlaků, nechal se dojímat loučeními milenců, čas od času tiše poseděl s nějakým bezdomovcem. Vlaky odvážely cestující k jejich cílům – k lidským cílům. Kojot seděl cíleně a bezcílně, nechával sebou proplouvat obrazy, myšlenky, smutky i radosti a poznal, že je to v pořádku. Že život, radost, štěstí, láska či zdraví jsou v pořádku a smrt, smutek, prohra, nenávist či nemoc jsou také v pořádku. Úspěch i neúspěch, pokrok i ustrnutí, paměť i zapomnění. Najednou věděl, že dokonce i zapomnění poznání, jež se v něm v těch dnech zrodilo, a opětovné podlehnutí temnotám bude v pořádku, přijde-li.
Poznal, že každý z ujíždějících vlaků je Ten poslední.
A vlaky ujížděly dál a dál.
(napsáno na podzim roku 2004)
Komentovat tento článek můžete ZDE.
Pokud vás povídka zaujala a ještě jste nečetli mnou přeložený černonožský mýtus o tom, jak Starej Kojot se Starou Kojoticí tvořili svět, nenechte si jej ujít ZDE.
Addendum - ze života kojotů:
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Brazílii po silných deštích zalilo bahno, obětí záplav je už přes 50
Počet obětí záplav způsobených silnými dešti na jihu Brazílie se zvýšil na 56. Dalších 67 lidí se...
OBRAZEM: Zkáza ukrajinského Donbasu pohledem reportérů iDNES.cz
Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Doněcká oblast byla se svými čtyřmi miliony obyvatel nejlidnatější částí Ukrajiny. To změnila...
Třetí stupeň poplachu, 13 jednotek hasičů. Na Zlínsku hořel kovošrot
V Tlumačově na Zlínsku hořel kovový šrot na autovrakovišti v průmyslovém areálu. Zasahovalo tam 13...
Oslavný song na Kima je hitem TikToku. Pecka, je to jak ABBA, líbí se mladým
Oslavná propagandistická píseň na severokorejského diktátora Kim Čong-una se stala hitem sociální...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot