Jedenáctka aneb Dálkový výslech

Některé řetězové věci, třeba řetězové maily, jsou psychotoxické, ale jiné, třeba řetězová blognutí, mohou být svým způsobem psychoterapeutické či alespoň sebepoznávací. Takže když mě Tereza z TeriSkopu oslovila s následující záležitostí, rozhodl jsem se, že ji nezklamu, jednak proto, že obecně zklamáván nerad, jednak proto, že jsem si řekl, že by to mohlo být zajímavé. Takže jsem na „Dálkový výslech“ – ve stylu napiš o sobě 11 zajímavostí, odpověz na 11 otázek, zformuluj 11 vlastních otázek a oslov 11 bloggerů – přistoupil. Nuže, tady to je:

A/ Nejprve o sobě napiš 11 zajímavostí... Dobrá tedy:

 1. O víkendu jsem byl na psychologickém kurzu, kde mne oslovily dvě účastnice, s nimiž jsem se na obdobném kurzu naposledy setkal před cca osmi lety. Jedna mi řekla, že jsem se vůbec nezměnil, druhá, že jsem se strašně změnil. Obávám se, že obojí je pravda.

2. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že většina lidí si bere argumentační střetnutí nad nějakým stanoviskem osobně. Vždy jsem totiž dbal na to, abych v diskusích stranil co možná nejvíce logice a správnosti argumentu bez ohledu na jakékoli osobní vazby, sympatie či antipatie. Teď už vím, že to lidi mají vesměs jinak, ale pro mě to znamená jen tolik, že je na svůj přístup k těmto věcem průběžně upozorňuji.

3. Pokud většina lidí, případně skupina lidí disponující značnou mocí, začne na jinou skupinu lidí, případně i na nějakého konkrétního člověka, „házet bláto“, zpozorním a mám v takové chvíli instinktivní potřebu přidat se na stranu, kterou vnímám jako slabší – a často tak i činím, nemohu si pomoci.

4. Setkám-li se s „věřícím“, obvykle se cítím být ateistou, setkám-li se s ateistou, obvykle se cítím být „věřícím“ (do uvozovek to dávám proto, že to slovo nemám rád, viz též Achabův článek). Setkám-li se se spirituálním člověkem, cítím se být sám sebou.

5. Jsem patologicky nepořádný a je těžké s tím něco dělat. Není to projev lenosti, prostě mi chybí, metaforicky řečeno, smysl pro pořádek a jeho udržování (nemetaforicky to bude nějaká forma mozkové dysfunkce). Umím to překonat, ale je to velmi obtížné a vyžaduje to víc soustředění, než kolik jsem schopen dlouhodobě a systematicky vynakládat, takže mé okolí nakonec vždy podlehne entropii.

6. Mám jmenovce - spisovatele. Jmenuje se Jaroslav Polák, je o deset let starší než já, píše knížky o bojovém umění a Castanedovi a dělá filmy. Nic jsem od něj nečetl a nejsem si jistý, jestli bych měl. V každém případě já jsem ten Jaroslav Polák, který publikuje pod pseudonymem „Jaroslav A. Polák“ nebo pod svým pravým jménem „Kojot“.

7. Velmi snadno se dojmu. Dojímají mě hlavně silné lidské osudy, osudy, v nichž se projevuje nějaký „daimon“, nějaké osudové určení, zvláště pak, je-li spojeno s určitou dávkou tragična. Tyto osudy mohou být skutečné i fiktivní, ale musí být opravdové, tj. ryzí, věrohodné. Když jsem jednou někde zmínil, že mě hluboce zasáhl do prohlubující se osamělosti ústící životní příběh Gustáva Husáka, byl jsem podroben brutální kritice. Ale já přeci neřekl, že to znamená, že bych schvaloval vše, co udělal atd. Znamená to, že jsem byl schopen ten osud procítit. To je mimo dobro a zlo, mimo to, co je na povrchu, mimo ideologie, názory, přesvědčení. Nemohu říci, který skutečný příběh mne dojímá víc a který méně, pokud „to“ tam je, pak se jedná o stejnou sílu. Mám ostatně pocit, že tam, kde „to“ necítím, „to“ ve skutečnosti je, jen jsem se dostatečně nenaladil. Pokud jde o fiktivní příběhy, asi nejvíc mě dojímají film Blade Runner, kniha i film Pán prstenů (celá trilogie samozřejmě) a film Thelma & Louise. Z předchozího celkem jasně plyne, že mám docela slabost pro padouchy, tedy pro záporné postavy v příbězích. Je to proto, že záporná postava s sebou často nese nějaké zranění, nějaký osten, kladný hrdina většinou nikoli. Ale úplně nejraději mám postavy ambivalentní, což je rovněž logické.

8. Ačkoli jsem hodně inteligentní, mám velmi slušný všeobecný přehled a rád se učím, trpím už cca 17 let chronickou neschopností dostudovat vysokou školu. Určitě to má nějaký význam v souvislosti s mým životním údělem, ale nejsem si zatím zcela jist, jaký.

9. I když to tak nemusí navenek působit, stále znovu si kladu otázky, zda to, co dělám a jak to dělám, je to, co mám dělat, zda je to správné, zda se nemýlím, zda nepodléhám nějakým iluzím atd. Pořád o všem pochybuji, přehodnocuji to či ono, vracím se k východiskům atd. Čas od času mě udiví, když se setkám s lidmi, kteří mají ve všem dlouhodobě jasno, ať už jakkoli. To neumím.

10. Letos je to deset let, co jsem si uvědomil, že jsem Kojot, respektive co mi Bůh jako Kojot vstoupil do života. Není to vždy zcela radostný osud.

11. Jsem z 95% introvert, ale umím to maskovat. Lidé obvykle netuší, že zatímco je společenské setkání „nabije“, mě vyčerpá natolik, že se z něj pak několik dní vzpamatovávám. Na druhou stranu umím být sám a nemám problém být sám hodně dlouho, což je užitečná schopnost.

B/ 11 otázek od Terky:

1. Doporuč mi prosím svoji oblíbenou píseň, o které si myslíš, že ji nebudu znát. /Slibuju, že si ji pustím./

Rozhodně Я Верю od Ляпис Трубецкой:

2. Jaká kniha leží nejblíž Tvé posteli? Na ní, pod ní, na nočním stolku, pod nočním stolkem, na polici... V hlavě postele mám knihovnu, v níž jsou desítky knih, na které dosáhnu, aniž bych musel vstát. Další hromady knih, na které takto dosáhnu, jsou na okenním parapetu a na topení. Ale teď se vydám zjistit, zda bude možné určit knihu, která je úplně nejblíž... Jo, tak nejblíž je kniha ležící přímo na posteli, je to Ježíš od Davida Flussera. Mám ji právě rozečtenou a líbí se mi. Když už jsme u těch knih: Nevěřím v osobní posmrtný život, ale pokud se mýlím a pokud bych nějakým zázrakem měl skončit v nebi, mohlo by vypadat takto:

3. Měl jsi někdy sen, že jsi zemřel/a? Jaké to bylo?  Asi ne, ale měl jsem sen, v němž jsem šel umřít a těšil se na to.  22. 2. 2012  se mi zdálo, že mám zemřít. Šlo o plánovanou euthanasii, kterou mi měl provést pomocí nějakého jedu Muammar Kaddáfí na břehu moře v Libyi. Zajímavé bylo, že měl v tom snu takový zvláštní status – vnímal jsem jej současně jako živého i jako mrtvého. Kolem toho umírání bylo strašně moc zařizování a plánování. Pořád jsem doufal, že budu mít alespoň chvilku na usebrání a kontemplaci, než umřu. Samotná smrt mi nevadila, bral jsem to jako přirozenou věc a v tomto smyslu jsem se o tom bavil s jakousi ženou ve středních letech, která nedokázala pochopit, že to beru s takovým klidem. Nakonec vytoužená chvilka klidu nenastala, prostě jsem až do konce něco řešil, organizoval a vypisoval jakési formuláře, a měl jsem co dělat, abych tu smrt vůbec stihl v naplánovaném čase, což bylo v devět večer. Nad oceánem zapadalo slunce, byla to opravdu krásná scenérie, a Kaddáfí tam už čekal. V té chvíli mě probudil telefon. Volala Lucienne s tím, že dostala výpověď z podnájmu a musí se do měsíce až dvou vystěhovat. To zase bude zařizování! povzdechl jsem si (rozhodně bych ji v tom nenechal samotnou). Pak jsem se pokoušel sen dosnít, ale už se do něj nebylo možné vrátit.

4. Kdybys byl/a diktátorem veřejného vkusu, co bys zakázal/a?

Nic. Je spousta věcí, co se mi nelíbí, ale jakéhokoliv zakazování v oblastech, kde to není nutné pro ochranu druhých, je mi extrémně proti srsti.  Myslím, že to byla jedna z nejhorších, nejzbytečnějších a nejpitomějších věcí, jakou soudruzi za minulého režimu páchali. Proto nebudu nic takového zakazovat ani z legrace. ;-)

5. Kam by ses chtěl/a podívat?  Z exotičtějších destinací: Haiti, Benin, Nigérie, Mongolsko, Grónsko, Antarktida. A z těch méně exotických určitě Vlieland v Nizozemí.

6. S kterou známou osobností by ses chtěl/a setkat a na co by ses ho/jí zeptala? Možná s takovou, která by se chtěla setkat se mnou - a zeptal bych se jí proč. ;-) Jinak nemám žádnou zvláštní touhu setkávat se se známými osobnostmi, protože taková setkání jsou povětšinou nevyhnutelně povrchní. Ale kdybych měl s nějakou známou osobností pobýt, pak by to mohl být Desmond Tutu. Nevím, nač bych se jej ptal, to by asi vyplynulo. V každém případě bych s Desmondem Tutu pobyl rád. Jo, a hodí se sem napsat, že jsem měl jisté erotické fantazie zahrnující Sarah Silvermann? ;-)

7. Jaké bylo Tvoje vysněné dětské povolání?  Chtěl jsem být astronomem, ale na střední škole jsem narazil co se matematiky a fyziky týče – ne snad, že by mi tyto předměty vyloženě nešly, ale nešly mi tak, abych o nich mohl vážně uvažovat v intencích matfyzu. Tak jsem se začal přeorientovávat na humanitní obory, i když jsem koketoval i s biologií. Občas si říkám, že možná jsem jí měl dát přednost.

8. Jaká je Tvoje nejstarší vzpomínka? Úplně prvním okamžikem, který si pamatuji, jsou moje druhé narozeniny. Vzpomínám si, jak jsem šel do kuchyně, patrně mě máma zavolala, přidržoval jsem se závěsu a pak jsem to spatřil:

Na stole byl, tak, abych jej viděl, dort a na něm hořely dvě svíčky. Ten pohled mě naplnil úžasem... A to je vše. Na víc si z toho dne už nevzpomínám. Zde zveřejněná fotka není momentkou onoho okamžiku, byla vyfocena u fotografa a dort na obrázku je umělý. 

9. Jsi součástí nějakého fakt podivného, nezvyklého přátelství? S někým, kdo je o generaci mladší / starší, úplně jiný než Ty, žije naprosto odlišným stylem života... ale přesto vás něco podivně spojuje? Ano, přátelím se například s jednou sedmdesátiletou paní, jež se dodnes živí mapováním výskytu chráněných rostlin. Rozhodně není úplně jiná než já, ale je starší ;-)

10. Jakou barvu mají Tvoje oči?  Modrou - a bez nadsázky jsou tou nejpěknější částí mého těla.

11. Zažil/a jsi něco, co si nedovedeš rozumem vysvětlit? Záleží na tom, co znamená „rozumem vysvětlit“. V zásadě lze rozumem vysvětlit všechno, ale řekněme, že jsem zažil věci, které nedokážu rozumem vysvětlit uspokojivě, případně věci, jejichž rozumové vysvětlení mě nezajímá.

C/ Mých 11 otázek a nominace jedenácti oblíbených bloggerů (používám tykání, ale s kým si vykám, nechť to prosím bere jako vykání):

1. Pokud bys měl/a ztratit schopnost vidět jednu z těchto barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová –, která by to byla?

2. Který rok Tvého života byl nejpamětihodnější – ať už proto, že byl skvělý, příšerný, ujetý atd. – a proč?

3. Máš rád/a nějakou slavnou osobnost (žijící či mrtvou), jejíž názory jsou z velké části protikladné Tvým – a přesto ji obdivuješ?

4. Kdybys měl/a být bohem či bohyní v nějakém pohanském pantheonu, kým bys byl/a?

5. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „dobro“?

6. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „zlo“?

7. Souhlasíš s větou „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!“ (z filmu Vyšší princip)

8. Myslíš, že existují „eticky toxická“ umělecká díla, tedy díla, které mohou člověka učinit zlým? A pokud ano, měla by být taková díla cenzurována?

9. Existuje nějaké umělecké dílo, jež vzniklo před začátkem našeho letopočtu, které tě oslovuje? A pokud ano, čím?

10. Líbí se Ti (jako estetický objekt) výbuch jaderné zbraně?

11. Kdybys měl/a možnost stát se na jeden okamžik všemohoucím Bohem a něco na světě změnit, co bys udělal/a?

Nominovaní:

Lucienne

Liška

Henry Psanec

Achab Haidler

Janika

Petr Tomek

Lenka (andělská)

Cody

Charly

Tassel

Christine

WuWej

Ale ovšem: Nechť se toho ujmou jen ti, jimž to připadne jako dobrý či zajímavý nápad! Jsem dalek toho kohokoli do čehokoli nutit, tudíž ani není třeba, aby se kdokoli cítil sebeméně blbě, kdyby se rozhodl, že se tím nebude zabývat. Tudíž není ani třeba se omlouvat atd...

Komentovat můžete jak přímo pod článkem,

tak i anonymně, ale jen slušně a k věci, ZDE.