Je těžké být bohem

Mé fence Elišce (kříženec německého a belgického ovčáka) je už 15 let a nohy jí stále častěji vypovídají službu. Bydlí v osmém patře paneláku v němž se co chvíli porouchá výtah. Jedna dramatická situace spojená s poruchou výtahu mne přiměla k následujícímu zamyšlení.

Výtah v tom domě staví v mezipatrech, pro Elišku to znamená, že když se jde venčit, musí sejít jedny schody dolů k výtahu, svézt se dolů, opět sejít jedny schody, a pak, při návratu, jedny schody nahoru (největší problém) a jedny dolů. To se dá s pomocí člověka zvládnout i když má špatný den.

Toho večera jsme sešli k výtahu, přivolal jsem jej, byl ve stanici, ale nedaly se otevřít dveře. Sešli jsme tedy o patro níž (dvoje schody) a zkusil jsem si výtah přivolat tam. Jenže problémem nebyly jen dveře, výtah nefungoval vůbec. Věděl jsem, že bych byl schopen dostat Elišku po schodech dolů, ale nahoru by to prostě nezvládla. Soused, který asi zaslechl mé láteření, se pokusil výtah zprovoznit, ale marně.

Eliška nechápala co se děje. Chtěla, abych otevřel ten zatracený výtah jako vždycky a dovedl ji na trávník před domem. “Na co čekáš? Co se děje?” ptaly se její oči.

Museli jsme jít nahoru, holt se bude muset “vyvenčit” doma. Co nejšetrněji jsem ji začal strkat na zpáteční cestu zvící jedno a půl patra (troje schody). Zašprajcovala se. Opravdu nechtěla jít nahoru po schodech, po nichž právě sešla, a netušila, proč ji tak strašně trápím.

“Víš, Eliško, když tak mocný bůh nejsem,” povzdechl jsem si, a uvědomil si, jak to vlastně je: Pro Elišku jsem bůh, mocná bytost, která jí dává “granule vezdejší” a čerstvou vodu, která umí otevírat zavřené dveře (včetně těch od výtahu), která umí přivolat světlo když je tma. Bytost, která jí doprovází na cestách a hlídá její spánek. Bytost, která se o ni stará, je na ni hodná a přísná a nepřející je jen ve chvíli, když Eliška venku objeví nějaké jídlo. Bůh.

A najednou bůh selhal. Jistě: Mohl zavolat firmě, co má výtah na starost, aby to dali do pořádku, to však byl “zázrak” jehož časový horizont zcela překračoval možnosti Eliščina chápání.

Nejhorší na tom všem, když jsem vlekl protestující Elišku nahoru, bylo, že neexistoval vůbec žádný způsob, jak jí vysvětlit, proč se jí toto příkoří děje.

Rabín Kushner v knížce Když se zlé věci stávají dobrým lidem dospívá, tak jako mnoho jiných před ním, k závěru, že Bůh nemůže být současně dobrý a všemohoucí, a dodává, že je proto třeba věřit v Boha, který je dobrý. Moje zkušenost s Eliškou mi to umožnila lépe pochopit.

---

pozn.: Vím, že název článku je identický s názvem románu bratrů Strugackých, ale lepší mě nenapadl.