Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů

Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.

Nutno předem říci, že nejsem odpůrcem rozumných regulací nebezpečných věcí a jsem s EU v zásadě spokojen. Současně si také myslím, že není dobrý důvod opravovat něco, co není rozbité. Zvláště legislativa ohledně nošení nožů je v některých zemích, zejména ve Velké Británii (kde ovšem nijak nesouvisí s nějakým "diktátem EU"), ale i v Německu a vlastně všude možně v západní Evropě, dle mého soudu dosti ujetá.

Není tudíž divu, že se proti snaze omezit (ve jménu prevence terorismu) práva na držení nožů a nakládání s nimi vymezují zejména fanoušci zbraní.

Pokud jde o zbraně a jejich regulace, dochází zde ke značnému matení a směšování pojmů, a to jak ze strany propagátorů deregulace zbraní, tak i ze strany proponentů regulací. Proto jsem se rozhodl zanalyzovat, jak se různé druhy regulací různých druhů předmětů mohou odrazit na celkové bezpečnosti ve společnosti.

Za tímto účelem jsem se rozhodl analyzovat odděleně palné a chladné zbraně v souvislosti se třemi druhy potenciálních vrahů.

V rámci pracovní hypotézy jsem vytvořil tři následující ideální kategorie (s vědomím, že ostré hranice neexistují):

1. Rapl:
• Své jednání neplánuje, koná impulsivně, v náhlém pohnutí mysli.
• Koná bez ohledu na budoucí následky, které pro něj čin bude mít.
2. Úkladný vrah:
• Své jednání pečlivě plánuje.
• Koná s ohledem na budoucí následky, kterým se snaží vyhnout.
3. Terorista:
• Své jednání pečlivě plánuje.
• Koná bez ohledu na budoucí následky, které pro něj čin bude mít.

Tedy, pro účely této analýzy, spadá do kategorie rapl každý, komu lidově řečeno „jebne“ a rozhodně se někoho zabít. Je úplně jedno, zda je to kvůli vyhazovu z práce, hádce s manželkou nebo kvůli náboženství. Podstatné je, že jeho rozhodnutí zabíjet není promyšlené a plánované. Takže, i když bychom jinak čin člověka, kterému přeskočí a začne zabíjet ve jménu nějaké ideologie, právně kvalifikovali jako teroristický, zde budeme do kategorie terorista řadit pouze ty osoby, které nejednaní na základě okamžité, náhlé pohnutky.

Vliv dostupnosti palných zbraní na výše uvedené kategorie vrahů:

1. Rapl: Omezení dostupnosti palných zbraní velmi výrazně snižuje nebezpečnost raplů. Samozřejmě mohou svůj záměr zabíjet realizovat jinými metodami, ale palné zbraně jsou jako nástroj k zabíjení velmi efektivní, ostatně jsou za tímto účelem navrženy. Viz opakované incidenty střelby v amerických školách. Rapl, který má v držení legální palnou zbraň, ji použije (protože nehledí na následky). Pro rapla obvykle není snadné pořídit si v rámci náhlého hnutí mysli zbraň nelegální. Tedy pokud by přeskočilo třeba mně, opravdu nevím, jak bych nějaký nelegální kvér sehnal, a to se týká patrně většiny lidí.
2. Úkladný vrah: Omezení dostupnosti palných zbraní nemá na nebezpečnost úkladných vrahů žádný vliv. Pakliže má úkladný vrah legálně v držení zbraň, nepoužije ji. Patrně se vyhne i možnosti shánět nějakou v podsvětí, protože by tím zvyšoval počet potenciálních svědků svého plánu. Zvolí jiný způsob, případně si najme někoho, kdo nemá problém si zbraň nelegálně obstarat. Pro případného profesionálního zabijáka patrně není pořízení nelegální zbraně problém bez ohledu na míru regulací.
3. Terorista: Omezení dostupnosti palných zbraní do jisté míry může teroristovi jeho plán zkomplikovat, ale ne zásadním způsobem. Pakliže se rozhodne použít palnou zbraň, má dost času a prostředků si ji obstarat, jen tím poněkud zvyšuje riziko svého případného odhalení. To je patrně v tomto případě největším přínosem omezení snadné dostupnosti palných zbraní, totiž, že je zvýšena pravděpodobnost odhalení teroristy díky většímu počtu mezičlánků. Může ovšem také zvolit jiné účinné metody masového vraždění. Pokud legálně držené palné zbraně terorista vlastní, nemá důvod je nepoužít, protože osobní následky svého konání obvykle neřeší.

Vliv dostupnosti a regulace nošení nožů na výše uvedené kategorie vrahů:

1. Rapl: Regulace týkající se nošení nožů velmi mírně snižuje nebezpečnost raplů. Jak je všeobecně známo, většina impulsivních vražd nožem se odehrává v kuchyni a tam ty nože budou vždy. Nicméně pokud s sebou nosím nůž a čirou náhodou mi přeskočí někde na ulici, můžu po něm rovnou sáhnout. Stejně tak dobře ale můžu zajít do nejbližšího obchodu s kuchyňskými potřebami a tam si nějaký koupit, protože kuchyňáky budou muset existovat vždycky. Roli může hrát zákaz čepelí navržených ke způsobení nadstandardně závažných poranění.
2. Úkladný vrah: Regulace nožů nemá v případě pečlivě plánované vraždy žádný podstatný vliv. Snad v případě různých speciálních skrytých čepelí apod., ale kdo promýšlí vraždu, řešení najde.
3. Terorista: Regulace běžných nožů nemá žádný vliv. Pořídit si nůž a pak s ním jít někam zabíjet, bude možné vždy. Stačí se pro něj stavit domů do kuchyně. Regulace speciálních čepelí, jejichž cílem je maximalizovat způsobené zranění, pozitivní vliv mít může. Nicméně terorista bude pro svůj záměr používat jako zbraň první volby beztak něco jiného (například automobil) a nůž bude mít spíše jako záložní variantu.

Závěr: Obecně jsem toho názoru, že jakákoli idea dotažená do důsledků se mění v hybris, stává se zvrácenou podobou původního dobrého úmyslu. Tedy pokud budeme v dobré víře všechno regulovat, dospějeme k absurditám, stejně tak, budeme-li vše deregulovat a nechávat na neviditelné ruce trhu a jiných, v současné době uctívaných, modlách.

Zdá se, že jak stárnu, čím dál víc oceňuji myšlenky zlaté střední cesty, která hledá funkční, byť nedokonalý, kompromis mezi extrémními pohledy...