Doktor John H. Watson byl téměř výhradním kronikářem veškerého dění kolem Sherlocka Holmese. Prakticky vše, co známe, známe od něj. Jenže... Co když to všechno bylo ve skutečnosti jinak?
V minulé recenzi jsem napsal, že příběhy June Thomsonové jsou zcela klasické a věrné originálu. David Stuart Davies pojal holmesovské téma mnohem originálněji. Z afgánského bojiště připlouvá do Anglie demoralizovaný a zostuzený lékař dr. Walker a svým osudem vzbudí pozornost zločinecké sítě "Napoleona zločinu" profesora Moriartyho, jenž se už delší dobu zajímá o aktivity mladého detektiva Sherlocka Holmese. Walker je lapen do Moriartyho osidel a stává se, coby dr. Watson, Holmesovým společníkem a současně – Moriartyho agentem!
Děj knihy kopíruje „Studii v šarlatové“ a další příběhy řazené v holmesovské chronologii do osmdesátých let devatenáctého století, ale tentokrát nikoli v "oficiální" Watsonově verzi, ale tak, jak se staly "doopravdy". A skutečnost je místy mnohem temnější a nejednoznačnější, než "oficiální" Watsonův popis. Vše směřuje ke konečnému změření sil Holmese s Moriartym a čtenář tuší, že i v tomto případě bude rozuzlení jiné, než to, které zná z klasických příběhů...
Je to skvělá kniha. Vážně. Je možné ji číst samostatně, tedy bez znalosti kánonu, ale myslím, že znalost "původní verze" ještě zvyšuje čtenářovo napětí, neboť nikdy nevíte, kdy se co zvrtne a kdy a čím vás autor překvapí. Kniha je psána formou Walkerových-Watsonových tajných deníků a textem ve třetí osobě, takže se dozvídáme i věci, které by žádný jednotlivý vypravěč nemohl znát. Je to tedy jiný styl než klasické Watsonovy holmesovské "reportáže".
Co se povahokresby týče, je zde věrohodně vykreslen Watson žijící v neustálé přetvářce, strachu a plný morálních dilemat, i Holmes, který je často tvrdší, nelítostnější a krutější, než v příbězích klasických.
Vzhledem k tomu, že nejsem purista, který by těžce nesl alternativu ke "kanonizovanému znění" (osobně vnímám beletrii prostě jako příběhy z paralelních světů), neměl jsem sebemenší problém si knihu užít a ocenit autorův novátorský přístup. Román je spíše thrillerem než klasickou detektivkou, čte se jedním dechem a – nevím, jak to přesně vyjádřit – dává smysl. Ukazuje, že v holmesovském světě není nic nemožné a že novátorský přístup rozhodně není na škodu.
DAVIES, D. S. Dvojí hra na Baker Street. Brno: JOTA, 2006.
V minulé recenzi jsem napsal, že příběhy June Thomsonové jsou zcela klasické a věrné originálu. David Stuart Davies pojal holmesovské téma mnohem originálněji. Z afgánského bojiště připlouvá do Anglie demoralizovaný a zostuzený lékař dr. Walker a svým osudem vzbudí pozornost zločinecké sítě "Napoleona zločinu" profesora Moriartyho, jenž se už delší dobu zajímá o aktivity mladého detektiva Sherlocka Holmese. Walker je lapen do Moriartyho osidel a stává se, coby dr. Watson, Holmesovým společníkem a současně – Moriartyho agentem!
Děj knihy kopíruje „Studii v šarlatové“ a další příběhy řazené v holmesovské chronologii do osmdesátých let devatenáctého století, ale tentokrát nikoli v "oficiální" Watsonově verzi, ale tak, jak se staly "doopravdy". A skutečnost je místy mnohem temnější a nejednoznačnější, než "oficiální" Watsonův popis. Vše směřuje ke konečnému změření sil Holmese s Moriartym a čtenář tuší, že i v tomto případě bude rozuzlení jiné, než to, které zná z klasických příběhů...
Je to skvělá kniha. Vážně. Je možné ji číst samostatně, tedy bez znalosti kánonu, ale myslím, že znalost "původní verze" ještě zvyšuje čtenářovo napětí, neboť nikdy nevíte, kdy se co zvrtne a kdy a čím vás autor překvapí. Kniha je psána formou Walkerových-Watsonových tajných deníků a textem ve třetí osobě, takže se dozvídáme i věci, které by žádný jednotlivý vypravěč nemohl znát. Je to tedy jiný styl než klasické Watsonovy holmesovské "reportáže".
Co se povahokresby týče, je zde věrohodně vykreslen Watson žijící v neustálé přetvářce, strachu a plný morálních dilemat, i Holmes, který je často tvrdší, nelítostnější a krutější, než v příbězích klasických.
Vzhledem k tomu, že nejsem purista, který by těžce nesl alternativu ke "kanonizovanému znění" (osobně vnímám beletrii prostě jako příběhy z paralelních světů), neměl jsem sebemenší problém si knihu užít a ocenit autorův novátorský přístup. Román je spíše thrillerem než klasickou detektivkou, čte se jedním dechem a – nevím, jak to přesně vyjádřit – dává smysl. Ukazuje, že v holmesovském světě není nic nemožné a že novátorský přístup rozhodně není na škodu.
DAVIES, D. S. Dvojí hra na Baker Street. Brno: JOTA, 2006.
