Proč děti neplatí alimenty rodičům a prarodičům?

Stát pod trestem vězení nutí platit výživné na děti i ty, kdo prokazatelně vyživované děti nezplodili a stali se obětí podvodu své partnerky. Zároveň stát nehne prstem, když desetitisíce žen i mužů skutečně ze zákona povinných svou vyživovací povinnost neplní. 

Jak to je možné? Inu, jejich oběti nemají "maminku" ani  sociálku za zády, nejsou tak roztomilí jako malé děti. Naopak jsou škaredí, vrásčití, jsou to bezperspektivní starci a stařeny. Krom toho jsou to naše maminky, naši tatínkové, naši dedečkové, babičky, tetičky a strýčkové. 

Ano - když se mluví o sociálních problémech seniorů, vždy to vypadá, že to je starost státu. Ale je to omyl - nejen morální, ale i legislativní. Tihle lidé nejsou z jiné planety a mají ze zákona právo nejen na ochranu a péči ze strany státu - ale také ze strany svých potomků a příbuzných.

Ze zákona o rodině jasně vyplývá, že děti mají vyživovací povinost vůči rodičům a dokonce i prarodičům. Přikazuje to zákon o rodině. Budu citovat jen vybraný paragraf, zbytek viz příloha pod komentářem: 

tedy paragraf  87 zákona o rodině říká jasně:

(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.

Důchodce, který často 80 až 90 procent svého příjmu dá na bydlení, je nejen potřebný - takový člověk je v permanentní nouzi. 

Dovolím si citovat tisk: "paní Jaroslava z Prahy 10. Za obecní byt 1+1 49m² má od ledna platit včetně poplatků 7114 korun měsíčně. To je zhruba o osm set korun více než letos.

„Můj důchod je ale jen 10 700 korun měsíčně. Jsem sama, manžel už umřel, je to neúnosné,“ říká. „Po zaplacení nájmu mi zbude jen 3500 korun měsíčně. Něco dám za lékaře a léky, takže penze je nedostačující. Je to tak na oběšení, vůbec nevím, jak to budu řešit."

Seniorům není schopna pomoci ani sociálka -  doplatek na bydlení senioři nedosáhnou, ten je určen lidem s příjmy kolem životního minima, což je pro jednotlivce 3126 korun měsíčně. Penze jsou ale vyšší.

Takový stav je do nebe volající ostuda - částečné řešení je přitom dávno na stole - Staří lidé v nouzi by měli pobírat výživné od svých potomků. Je naprosto jasné, že i ti nejchudší se nikdy neodhodlají své děti o cokoli požádat. A část potomků zase nenapadne se o své rodiče a prarodiče postarat. 

Jestliže sociální pracovníci mohou podávat žaloby na osoby, které neplní svou vyživovací povinnost vůči dětem, měli by začít s touhle praxí i vůči dětem, co neplní povinnosti k rodičům.

V praxi to znamená, že sociální pracovníci by měli sledovat, kteří senioři (nebo invalidé) žijí v hmotné nouzi nebo na pokraji hmotné nouze. V případě lidí v nouzi pak je celkem jednoduché zjistit, zda mají příbuzné odpovědné za výživu seniora a podat příslušnému soudu návrh na určení výživného. Toto výživné je možné stanovit současně více povinným osobám - takže by jednotlivce nemuselo ruinovat a zároveň by přineslo mnoha lidem obrovskou úlevu.

A státu by to uvolnilo ruce, k lepší péči o seniory naprosto bezprizorní.

Takovým přístupem bychom zároveň motivovali rodiče, aby měli děti - protože by se konečně opět staly pojistkou ve stáří. Samozřejmě, že je to i motiv vychovávat děti vzdělané, které mají potenciál vydělávat více peněz a tak přispívat rodičům více a stabilně.

Výše uvedené není návrh důchodové reformy, ani neřeší komplexně sociální systém, ale věřte, že jestliže díky důslednému uplatňopvání platného práva bude mít na jídlo a topení navíc byť jen jeden jediný zbídačelý starý člověk, má to smysl. Věřte tomu, protože kdokoli z nás se může ocitnout na jeho místě.

část zákona o rodině:

§ 87

(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.

(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.

Hlava druhá

VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI

§ 88

(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.

§ 89

Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

§ 90

Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.